Je naše štěstí vykoupeno neštěstím někoho jiného?

V dnešní době nám skutečně připadá, že své štěstí nacházíme tak, že ostatní činíme méně šťastnými. Taková je povaha našeho ega – touha užívat si na úkor druhých. Ego měří naše štěstí ve srovnání s ostatními. Můžeme se podívat na někoho, kdo má méně než my, a cítit se nadřazeně, což nám může přinést pocit naplnění. Tento jev se projevuje i v celosvětovém měřítku – skrze války, tvrdou konkurenci a společenské rozdělení.

Pak se nabízí otázka: Co kdybychom vytvořili iluzi, ve které by každý věřil, že je nadřazený ostatním? Kdybychom měli „brýle“, které by nám umožnily vnímat, že žijeme v bublině vlastní nadřazenosti, chodili bychom po světě s pocitem uspokojení, dívajíc se shora na ostatní – aniž bychom si uvědomovali, že ostatní se cítí stejně. Z hlediska vlastní egoistické povahy se totiž takto chceme cítit, a proto by to mohl být vskutku výborný „patent“ pro náš svět.

Takový egoistický pocit štěstí nám však zdaleka nepřináší skutečné štěstí. Je velmi omezený, krátkodobý a povrchní. Na rozdíl od tohoto sebestředného vnímání štěstí, které je zakořeněné v naší egoistické přirozenosti, můžeme skutečné a trvalé štěstí nalézt tehdy, když se naučíme pečovat o druhé. Pokud se zaměříme na to, jak učinit druhé šťastnými, vykročíme na cestu skutečného naplnění. Kdyby každý usiloval o štěstí druhých, štěstí by se šířilo přirozeně a každý z nás by se cítil šťastný tím, že pozvedá ostatní.

„Poznání zla“

Problémem však je, že naše egoistické já odmítá tuto myšlenku. Jako lidstvo zatím nesměřujeme k řešení učinit druhé šťastnými. Naopak, míříme k poznání zla, protože se každý snaží učinit šťastným pouze sám sebe. Co znamená „poznání zla“? Je to uvědomění si, že naše současné egoistické nastavení života je chybné a neúplné – že žijeme v paradoxu, kdy na jedné straně toužíme být šťastnější, ale na straně druhé čelíme stále větším problémům, krizím a utrpení.

Kabalisté již po generace znají řešení tohoto problému. Zanechali nám metodu, jak se pozvednout na vyšší úroveň existence skrze rozvoj záměru dávat a vytvářet pozitivní spojení s ostatními a s přírodou – za hranicemi našeho omezeného ega.

Existuje druhá přirozenost – láska, dávání a pozitivní propojení – která leží mimo naši egoistickou podstatu. Jakmile ji objevíme, uvidíme jasně, že nic jiného už k životu nepotřebujeme. S touto novou přirozeností budujeme i odhalujeme zcela nový svět – svět, který není poháněn konkurencí a utrpením, ale vzájemným ohledem, podporou, povzbuzením a naplněním. Tehdy společně objevíme pravé štěstí, v harmonii a míru po celém světě. Nejde o utopickou představu – je to konečný stav lidského vývoje. A my můžeme pozitivně napomoci tomuto vývoji tím, že se naučíme, jak a proč příroda vede všechno a všechny k této dokonalosti – a jak se můžeme posunout ze současného rozbitého stavu do žádoucího, harmonického a mírového cíle.