Je smysl života stejný pro celé lidstvo?

V průběhu historie si lidé kladli otázky o smyslu života. V abrahámovských náboženstvích se za cíl života považuje poznání Boha, služba Bohu a pokora. V buddhismu je to konec utrpení. V hinduismu dosažení nejvyšší blaženosti. Podle Konfucia – budování dokonalé společnosti analogické nebesům.

Je zajímavé, že otázka o smyslu života vůbec není zkoumána vědou. Věda zkoumá pouze podmínky vzniku života na Zemi.

Musí být smysl života stejný pro celé lidstvo, nebo má každý člověk svůj vlastní?
Jde o to, že jsme jako děti, které se neustále vyvíjejí, a v míře růstu se postupně mění jejich názory na svět a na život. Je to přirozené. Proto podle toho také zacházíme s dítětem: to, čemu rozumí ve věku pěti let, se liší od toho, čemu rozumí ve věku 10, 15, 20 let. V různém věku jsou to jakoby úplně jiní lidé. Vidíme, že jak dítě dospívá, roste v něm povědomí o jeho existenci. A s lidstvem je to stejné.

Nemůžeme tedy hovořit o něčem společném pro celé lidstvo. Musíme vzít v úvahu úroveň, na které se lidstvo právě nachází. Pokud bychom například vzali dva jakékoliv lidi a začali je porovnávat, je třeba nejprve pochopit, proč každý z nich myslí a přemýšlí právě takto, a ne jinak, a teprve poté je možné si k nim vytvořit správný postoj.

Znamená to, že nejvyšší cíl lidského života – pochopit sám sebe a poznat přírodu – také není konečný? Dozajista existují ještě další cíle?

V zásadě, pokud pochopíme, kvůli čemu existujeme, je to již překročení prahu. K takovému pochopení dochází, když začneme studovat sílu, která nás stvořila. Zpočátku je to výše nás: pozvedáváme se na další úroveň vědomí a dosahujeme nové úrovně.

A co se stane dále s těmi, kteří se na tuto úroveň pozvednou, nemohu popsat. Je to stejné, jako když například pětileté dítě nerozumí úvahám desetiletého dítěte a desetileté nerozumí dvacetiletému.