Jom Kipur není smutek, ale oslava

Pro kabalisty neznamená Jom Kipur smutek ani žal, ale je to velmi vysoká duchovní úroveň, něco jako svátek.

Samozřejmě, že je to svátek – oslava vykoupení. To znamená, že mohu sebereflexí svých problémů a proseb o nápravu napravit své chybné jednání – například, že jsem některé skutky nedokončil, udělal jsem něco špatného a tak dále.

Proč bych měl plakat? Naopak, měl bych prosit a radovat se, že mám možnost obrátit se ke Stvořiteli a získat od něj sílu stát se lepším člověkem.

Velký kabalista 20. století Ba’al HaSulam píše: „Není šťastnějšího okamžiku v životě člověka, než když zjistí, že je úplně slabý a nevěří ve vlastní síly.“

Když tedy člověk dospěje do stavu, že už vyzkoušel všechno a zbývá mu jen jediné – obrátit se nějakým způsobem na Vyšší moc, kterou on nezná – je tohle považováno za svátek, za nejvznešenější stav?

Je to ten nejlepší stav, protože se v něm může obrátit na Vyšší sílu, ta s ním naváže kontakt a splní to, o co prosí.

Ukazuje se, že se člověk obrací k Vyšší síle pouze tehdy, když má nějaký problém?

A jak se může obrátit, když se cítí dobře? Lidé zpravidla žádají o pomoc, pokud se cítí špatně. Jsme sobečtí, tak jsme byli stvořeni.