K MDD – kabalistická pohádka nejen pro děti

Strom, od kterého vše začalo
Š.Glizerina

Pomatujete si, když jste se poprvé zamysleli nad otázkou: „A kde jsem byl, když jsem ještě nebyl?“.

U mě se tato otázka objevila jednoho překrásného jarního dne. Vše kolem kvetlo a příjemné vůně naplňovaly vzduch. Různobarevní motýlci a hlučné, pracovité včely přelétali od stromu ke stromu. A v určitý moment jsem pochopil, že život nekončí, ale pokračuje věčně. A právě tehdy ve mně vznikla otázka: „A kde jsem byl, když jsem ještě nebyl?“

A kdo zná lépe odpověď, než vlastní otec? A v té chvíli to byl strom a já se houpal na jedné z jeho větví.

„Tatínku, kde jsem byl předtím, než jsem se objevil na světě jako růžový kvítek?“ – zeptal jsem se třesoucím hlasem.

Otec se usmál a odpověděl: „Byl jsi jen v plánech, to znamená v Programu Vývoje.“

Poprvé jsem uslyšel tato kouzelná slova: „Program Vývoje“. Ach, tak jsem se chtěl otce ještě trochu víc vyptávat! Ale právě v tom okamžiku přistála přímo na mě vážka se stříbrnými křidélky.

Byl jsem překvapený, rozpačitý a dokonce jsem se začervenal z tohoto setkání s nevídanou krasavicí, která si vybrala právě mě. Na nožičkách měla zlaté sandálky, přesně jako Popelka. Když odletěla, jeden sandálek zůstal u mě. Schoval jsem jej do tajné škatulky.

Ani svému otci jsem nic neřekl, ale zdá se mi, že on o mně stejně všechno věděl. Od tohoto dne mi začal dávat více minerální vody, než obvykle a zelené lístečky mi připravovaly sladkou glukózovou kašičku. A já jsem ji jedl nepřetržitě do doby, než jsem se z růžového vonícího kvítku proměnil v zeleného a kulatého tlouštíka.

„Co se to se mnou děje?“ – zeptal jsem se otce – stromu, na kterém jsem visel.
„To je přechodný stav. Zraješ. Všechno tím prochází. A toto období je také částí „Programu Vývoje“.“
„Doufám, že tento Program má dobrý konec“, řekl jsem otci, neboť jsem se začal obávat, že v tomto škaredém stavu zůstanu celý svůj život.

Ale přešlo léto, přišel podzim. Listy se přebarvily ze zelené do žlutočervené barvy, a pak je silný vítr úplně strhl ze stromu, a já jsem zůstal sám. V té době jsem byl úplně zralým, červeným jablkem.

Jednou k větvi, na které jsem visel, přišel chlapec. Natáhl ke mně ruce a utrhl mě. Snědl všechno, kromě malého semínka, které ledabyle pohodil na zem, a potom mě ještě nohou přimáčkl – malinkaté semínko, a já jsem se octnul v zemi.

Ticho, úplná tma, žádné světlo, na které jsem si zvykl, daleko od otce, který mi s péčí dodával minerální vodu a sladkou glukózovou kašičku. Jsem úplně sám v cizím prostředí.

„Zde mě určitě nenajde žádný Program Vývoje“ – pomyslel jsem si a ze zármutku jsem začal plakat a rozkládat se. A tehdy, když už nebyla žádná naděje na dobrý konec toho Programu, pocítil jsem v sobě nové síly. Síly, které mě donutily se měnit a růst.

Ukázalo se že, můj otec vložil do zrníčka všechno, co jsem potřeboval. A země nebyla ve skutečnosti tak zlou a pro mě cizí, ba dokonce naopak. Kolem tekla dešťová voda a já jsem jen potřeboval vědět, jak ji vpustit do sebe.

A stal se zázrak! Ukázalo se, že jsem to znal, protože dokonce i v tomto nejmenším zrníčku, kterým jsem byl, je přítomný „Program Vývoje“. Ten mě ochraňoval a nutil růst nahoru.

Nakonec jsem se proměnil ve velkou jabloň s růžovými vonícími kvítky, houpajícími se na mých větvích. Stál jsem poblíž mého otce – Stromu, od kterého to všechno začalo.

Jednoho jarního dne jsem opět zaslechl otázku: „Táto, kde jsme byli, když jsme ještě vůbec nebyli?“

Otočil jsem hlavu a hledal toho, kdo se ptá. Hledal jsem mezi svými růžovými kvítky, ale žádný se neptal.

Tentokrát se ptala malá holčička, která společně s rodinou seděla ve stínu mých větví.
Její maminka i tatínek se usmáli a odhalili jí tajemství „Programu Vývoje“. Pro mě to byla šance vyslechnout si historii, kterou mi začal vyprávět otec – strom v té dávné době, když jsem byl ještě malým růžovým kvítkem.

Otec děvčátka vyprávěl o Síle, rozvíjející vše na světě: mě, mého otce, holčičku i její rodinu. Vyprávěl o Síle, která rozvíjí všechny s velkou láskou a moudrostí.

A teď mi již žádná vážka nepřekazila doposlouchat tuto historii až do konce.

Kresby: J.Strokina