Lež a pravda 2

Ukazuje se, že lež má velmi důležitou roli: postupně nás rozvíjet a stále více nás přibližovat k odhalení pravdy.

Jaké úrovně rozvoje dosahuje dítě, když ve třech letech začíná podvádět?

Dítě jednoduše odhaluje svou přirozenost. Do našeho základu je umístěno rozbíjení a hřích Stromu poznání, v důsledku čehož lež plně pronikla do našeho bytí a vládne z hlubiny našeho nitra. Proto nejsme schopni lež rozpoznat. A naopak, pravdu považujeme za podvod a lež za pravdu. Pravda a lež jsou tak vzájemně propletené, že si již ani neuvědomujeme, v jaké míře jsme falešní. Jak mohu změřit, kolik procent vyřčeného je pravda? V poměru k čemu to mohu hodnotit? Podle statistiky podvádí dítě ve věku 3–4 let jednou za dvě hodiny, šestileté dítě klame jednou za hodinu a půl a dospělý člověk minimálně třikrát během každých deseti minut.

Znamená to, že se s dospíváním všichni stáváme velkými lháři?

Rozhodně neustále lžeme a neříkáme ani špetku pravdy. Jedinou otázkou je, je-li to vědomá lež, nebo ne. Lež je to však na celých 100 %.

Vlastnost podvádět v nás vzniká pod vlivem společnosti nebo na základě přirozenosti?

Podvod je vlastní naší přirozenosti a prostředí nám pomáhá tuto vlastnost používat, pěstovat ji. Všechny naše vztahy ve společnosti jsou navazovány tak, aby násobily lži a my díky nim dosáhli úspěchu.

Vychováváme děti prostřednictvím pohádek, které jsou od začátku až do konce naprosto lživé: všechny druhy příběhů, zvířat, automobilů a vlaků, které si navzájem povídají… Něco takového se v životě nevyskytuje! Taková výchova je zcela špatná. Všechny tyto falešné obrazy si dítě do sebe vštěpuje, a když vyroste, jako by v životě očekávalo jejich realizaci. Nejenže máme od přírody sklon klamat a vymýšlet si, ale stejně tak vychováváme i děti – učíme je lhát. Nakonec si zvyknou na život ve světě podvodu. Nejsou to fantazie, které jen mírně zveličují pravdu, nýbrž jsou naprosto falešné.

Pokračování následuje…