Období váhání

Můžete uvést nějaký příklad, jak se povznést nad egoistický stav?

Nejčastější stav, kterým člověk prochází, je ten, kdy mu shora „připraví podraz“, nějaký nepříjemný čin či situaci, a pak s ním hrají hru, jako by ho svlékali před celým světem. Člověk se tak ocitá v obrovském sevření, v hrozně úzkostném, stresovém stavu, kdy se velice bojí o své dobré jméno.

Shora je na něj vyvíjen tlak, aby mu ukázali, nakolik miluje sám sebe a není připraven se obětovat v žádných myšlenkách ohledně duchovního – že je dokonce ochoten utéct od duchovní práce, jen proto, aby ho někde v něčem neodhalili, neukázali, neodkryli jeho nicotnost. To jsou běžná cvičení, která „shora“ provádějí s naším egoismem.

Mluvit o tom je snadné, ale když se člověk v takových stavech nachází, je téměř nemožné to vydržet. A právě u těchto hraničních pocitů člověk neustále váhá – tam nebo tady: buď je pro mě důležité duchovní, nebo můj egoismus, můj stud. Člověk neustále prověřuje, zkoumá a prozkoumává. Je mu dána taková podmínka, aby se neustále snažil pochopit, že je třeba jít cestou odevzdání nad svým studem. Tímto nelze opovrhovat.

Myslím, že na toto téma začnou vznikat filmy, knihy; přijde doba, kdy se to nebude vydávat jen v instruktážním formátu jako dnes, ale i v populárnějších stylech, žádaných širším publikem.

Víme, že dnes naše zdroje vnímá jen několik procent populace. Proto budeme muset – jak o tom snil Ba‘al HaSulam – psát nové knihy, tvořit nové filmy a vytvářet nová média, která by pocitově uváděla člověka do těchto stavů, protože rozumem toho mnoho nedokážeš, a která by ho připravovala skrze pocity, vnitřní definice a vnitřní analýzu na vnímání duchovních vlivů.