Od vedení slepých slepými k vedení slepých těmi, kteří již vidí

Dva studenti se dívali na vlající vlajku. Jeden řekl: „Vlajka se hýbe.“ Druhý odpověděl: „Ne, hýbe se vítr, který s vlajkou pohybuje.“ Přišel jejich učitel a řekl: „Oba se mýlíte. Je to myšlenka, která se hýbe ve vaší hlavě.“

Tato alegorie ilustruje, jak každý vnímá realitu jinak. Naše vnímání se liší, jelikož jsme byli vychováni na odlišných základech a s různými ideály. Jeden pozoruje pohyb vlajky, jiný spatří vítr, který s vlajkou mává, a někdo jiný vnímá pohyb myšlenek v našich hlavách, a tak se nemůžeme shodnout, zda se vlajka opravdu hýbe.

Tím se nabízí otázka, zda lze dosáhnout vzájemné shody v rozhodování. Například Sanhedrin byl duchovní řídící orgán, který existoval v Judsku přibližně před 2000 lety. Jak se jim dařilo dělat rozhodnutí s velkým množstvím lidí, kteří se zapojovali do mnoha diskusí a měli několik rozdílných názorů? Tito lidé totiž pochopili, že mezi nimi jsou jedinci, kteří mají bližší vztah k vnímání altruistických a spojovacích sil přírody, kteří rozuměli a věděli více o zákonech přírody než ostatní a více či méně se jim podřídili.

Šance pro svět

Osoba, která dosáhla vyšší úrovně pochopení reality, má skutečně přesnější pohled a úsudek než někdo s nižším stupněm poznání a uvědomění. Proto by bylo rozumné vzdát se vlastních názorů ve prospěch těchto lidí. To ovšem vyvolává otázku: Jak můžeme určit, kdo má vyšší úroveň pochopení reality? Znovu čelíme problému, že každý z nás vnímá realitu odlišně a v současném stavu našeho vnímání je takové rozlišení nemožné.

Ocitáme se tak ve stavu, v jakém se náš svět právě nachází – slepý vede slepého. Abychom světu poskytli možnost změny, musíme si uvědomit, že to přesahuje naše možnosti vzhledem k našemu omezenému chápání a vnímání. Šanci pro svět představují zákony přírody, které fungují mimo naše chápání.

Pokud dospějeme k porozumění, že zákony přírody kontrolují vše a všechny, a pokud si přejeme tyto zákony opravdu přijmout, pak teprve budeme připraveni hledat ty nejmoudřejší mezi námi a následovat je. Poté bychom se posunuli k tomu, kdy jsou slepí vedeni těmi, kteří již vidí.

Čelíme vývoji, který nás směřuje k novému uspořádání. V aktuální době se lidstvo sice cítí jako sirotek bez opory, ale to je tím, že vstupujeme do nové éry, kde se globální spojení stává klíčovým a předchozí způsoby jakými jsme se spojovali na lokálních, regionálních a národních úrovních již nejsou v dnešním propojeném světě udržitelné.

Když zemřel můj učitel, kabalista Baruch Ašlag (Rabaš), jasně jsem si uvědomil, že jsme ještě nedospěli, že se musíme ještě dále vyvíjet k takovému stavu. Čím více dospějeme, tím více budeme odmítat falešné vůdce našich životů a více hledat ty, kteří skutečně dosáhli vyšších úrovní reality.