Osamělost – problém dnešní doby

Vědci z Brigham Young University of America dospěli k závěru, že osamělost a sociální vyloučení představují národní problém.42,6 milionů dospělých Američanů starších 45 let trpí chronickou osamělostí.

Podle výsledků sčítání lidu žije více než čtvrtina populace osamoceně a více než polovina občanů nevstupuje do manželství atd. Je to přirozené pro všechny rozvinuté země. Blížíme se k tomu všichni. Děje se to nejen v Americe, ale také v Evropě a v Rusku a brzy to nastane i v Číně. Nejedná se o národní problém, nýbrž o rozvíjející se egoismus. Pravdou však je, že se v každém národě rozvíjí v různé míře a jinak se projevuje.

Děje se to podle nějakého zákona?

Ano. Přirozeně. Jedná se o 70 národů světa, 70 kořenů. Obecně však jde o stejný trend, který se dotýká všech.Ještě to uvidíme. V Africe dnes dochází k rozmachu porodnosti, ale ve skutečnosti to všechno přejde a povede to k jedné formě pro všechny: člověk se nebude chtít vyčerpávat kvůli nikomu včetně dětí.Lidé dnes nechtějí nic takového. Egoismus uzavírá člověka v sobě samém, zapečetí jej jako ve džbánu a on nechce nic více. Potřebuje pouze pizzu, Colu, kterou mu dopraví na dronu, počítač a to je všechno.

I když člověk bude vědět, že je z osamělosti nemocný, že tím trpí a je v depresi?
To je všechno hloupost. Z dětí je více utrpení a nemocí. Takto k nám bude hovořit náš egoismus! Vidíme, kolik lidí se dnes nechce oženit, vdát se, mít děti. A když už, mají stěží jedno dítě, dvě maximálně – závisí to na tom, v jaké žijí společnosti. To znamená, že egoismus potlačil i nejstarší instinkt – mateřský. Dokonce i mezi věřícími! Šíří se to všude, dokonce i v Izraeli. A v zahraničí to již je dávno.

Co dál?

Dál – uvědomění zla: kam jdeme, kam dospějeme. Nejprve se musíme ponořit do špatných podmínek, těšit se jimi a křičet, že se cítíme dobře. „Jsme svobodní! Nikomu nic nedlužíme! Nechť k nám nikdo neleze! Každý má svůj vlastní kout. Kašlem na všechno! Dostávám podporu, mně to stačí, sám z toho vyžiji a mohu se zavřít ve své místnosti. Potřebuji pouze životní minimum a svůj počítač. To je všechno!“ Ukazuje se, že si nakonec člověk začne uvědomovat svoji konečnost. Faktem však je, že to souvisí s rozvojem společnosti. Ale společnost tyto lidi nepotřebuje. Koneckonců, netrpíme tím, že nám chybí pracovníci. Máme jich spousty. Na světě je osm miliard lidí a na pracovní sílu stačí miliarda a možná dokonce i méně. Proč na této Zemi tolik produkovat?

A jaký je výsledek?

Program se v zásadě zaměří na to, aby se rodilo méně dětí. Tak se postupně sníží porodnost.A kdy dojde k uvědomění zla? V jakém okamžiku? To musí vycházet zevnitř, nikoliv na základě jakýchsi velkých sociálních hnutí. Přelom může nastat i v důsledku války. Ale to je také nepřirozené. Přirozený vývoj je, když člověk, který studuje svůj egoismus a cítí ho v sobě, najednou začne pociťovat další úroveň vývoje egoismu, která mu ukazuje, že je nová, další úroveň existence, která je vně materiální, nad materiální.A tady člověk začíná chápat, že k tomu nemá vztah, ale v zásadě je všechno nejlepší právě tam. A všechno, co se tady událo v průběhu všech miliónů a dokonce miliard let, je pouze přípravou na následující úroveň. A člověk nemá k této úrovni žádný vztah.

To je opravdu tragédie!

Zde nechají člověka tuto tragédii pocítit. Teoreticky se nám zdá, že to nic není, že to přejde. Máme přece co jíst a čím se zabavit. – Ne, nepřejde! Člověku bude poskytnuto vše, co se mu zachce: fotbal, rybaření, cokoli. Ne! Vzroste v něm další egoistická úroveň: poznat cíl, smysl, povznést se nad současnou přirozenost do následující – duchovní, která není omezena naší pozemskou, egoistickou strukturou. A samozřejmě v tom nebude moci existovat. A bude to kvílení, sténání na celé Zemi! Je to překrásný čas – uvědomění si zla.To, co se stane po tomto přechodném období, nebo jak to bude vyřešeno, již není důležité. Jde o to, že když si to lidé začínají uvědomovat, začínají to vnímat… Uvědomí si všechno, ale zároveň pochopí, že toho nedokáží dosáhnout.

To je děsivé. Existuje štěstí, ale nemohu jej dosáhnout. A chápu to, uvědomuji si to a vidím, předvídám, pociťuji, ale nevím, jak toho dosáhnout.

Měl by člověk ze své strany něco udělat?

Ne. Jen si prostě uvědomit zlo své přirozenosti. A pak bude připraven se doslova vymanit ze svého těla. To znamená najít tu vnější sílu, která by mu pomohla se ze sebe dostat ven. Tento stav je krásný sám o sobě! To znamená, že bude najednou vnímat to, co nyní vnímat nemůže. Člověk najde způsob, jak vyjít ze sebe. Bude si uvědomovat, že je to jediná možnost, a udělá cokoliv. To znamená, že příští minuta je naprosto nedůležitá. Existuje pouze tento okamžik. Stejně jako to bylo u Fausta.