Posts

Transplantace srdce?

Izraelští vědci dokázali vytisknout na 3D tiskárně živé srdce. Není velké, měří pouze 2,5 cm. Proces vytváření trval tři a půl hodiny. Říká se, že to je kolosální průlom ve vědě.

Read more

Osamělost – problém dnešní doby

Vědci z Brigham Young University of America dospěli k závěru, že osamělost a sociální vyloučení představují národní problém.42,6 milionů dospělých Američanů starších 45 let trpí chronickou osamělostí.

Read more

Usměvavá deprese

Vědci identifikovali nový druh deprese, kterou nazvali „usměvavá deprese“. Člověk se usmívá a vypadá šťastně v době, kdy trpí symptomy deprese. A toto se stále více rozšiřuje.

Lidé jsou v životě zaneprázdněni, mají zaměstnání, děti, rodinu, koníčky a zároveň jsou neustále v depresi. Navenek se usmívají a uvnitř jsou v rozporu.

Zdá se, že to postihuje obrovskou část lidstva, celé masy.

Nacházíme se ve světě, ve kterém se neustále vyvíjí náš egoismus. A co nám vyhovovalo před 1000 lety, nás před 500 lety přestalo uspokojovat. A dnes – již vůbec ne.

Na počátku XX. století byl člověk šťastný, když měl něco k jídlu, co si obléci a kde spát, (platilo to pro většinu lidí), ale dnes to již ukazatelem komfortního stavu není. Egoismus roste a vyžaduje od člověka mnohem více naplnění, a dokonce i takové, o kterém člověk ještě ani neví.

Vždyť je mi špatně, něco ve mně je prázdné! Jedl jsem? Zdá se, že ano. Spal jsem? Spal. Mám kde spát? Ano. Mám co jíst? Ano. Mám oblečení? Ano. Mám práci, mám vše. Co mi chybí? Nevím.

A co člověk postrádá? Pocit naplnění, pocit štěstí. To mu chybí.

Člověk má všechno, a přesto se cítí prázdný.

„Co ti chybí? Řekni mi co. Zapíšu si to a slibuji, že ti to dám.“

„To mi nemůžeš dát. Musím se uvnitř něčím naplnit. Uvnitř mne je vnitřní prázdnota, kterou nemohu ničím naplnit – ani jídlem, pitím, ničím. Můžeš mě lechtat, nezasměji se. Nemám to – naplnění.“

Jak ho může člověk najít?

Nemůže. Protože je v něm nedostatek, pocit vnitřní prázdnoty, kterou v našem světě není možné naplnit.

Můžete ho vzít jako dítě na kolotoč, na procházky, na výlety, můžete mu promítat filmy, zůstane stejný. Bude se dívat, trošku se rozptýlí, ale přesto bude mít pocit, že je to jen únik z prázdnoty. Prázdnotu cítí, mírně se nad ní pozvedne, ale pořád ji cítí a neuteče jí.

Známý rakouský psychiatr a neurolog Viktor Frankl napsal, že základem dobrého psychického zdraví je nalezení smyslu života. Je nalezení smyslu života nezbytné?
V naší době je nalezení smyslu života nezbytné. Dříve spočíval smysl života v přežití.

Nějakou dobu jsem žil v Litvě. Lidé, kteří pamatovali sovětskou vládu, popisovali, jak to bylo vše uspořádáno.

Ráno se jde do práce, pracuje se zpravidla neustále, protože je to malinká země. Máš štěstí, když máš práci, peníze dostaneš hned ten den, můžeš koupit něco k jídlu a rodina má co jíst. Tak žila většina obyčejných, nikoliv bohatých lidí. Takovým způsobem lidé žili. Když měl člověk denní výdělek a měl čím nakrmit rodinu a sebe, byl šťastný.

Uplynulo 50 let. Může být dnes takový způsob života považován moderním člověkem za šťastný – aby ráno nevěděl, kde bude pracovat a nevěděl, zda večer bude mít jídlo pro rodinu? Ne, dnešní člověk potřebuje spoustu věcí.

Jeho egoismus se stal mnohem větším, mnohem hlubším. Musí vědět, kolik si vydělá, kdy dostane zaplaceno, co si za to koupí, kam pojede na dovolenou, kde se může pobavit, kde budou studovat jeho děti, jaký bude mít důchod, vše.

To znamená, že se o to musí postarat sám.
Potřeby člověka se natolik zvýšily (a nemůže s tím nic udělat, neboť se takto rozvinul jeho vnitřní egoismus, a není to tím, že by byl člověk rozmazlený), že dnes nemůže být šťastný, když dostane nějakou minimální část požadovaného naplnění.

Dokonce ani samotný člověk neví, co chce. Tato deprese postihuje téměř všechny třídy společnosti.

Kde je cesta z toho bludiště života?

Nevím. Ale pamatuji si, že i já jsem byl takový a že mi bylo těžko. V takovém polodepresivním stavu jsem byl během svého dětství a mládí, než jsem našel seriózní zájem o kabalu.

Nevěděl jsem, čím se naplnit, proč existuji. Bylo to vše vymyšlené proto, abych musel nést toto břemeno života? Proč? Kvůli čemu? To je nejhorší! Když ráno vstaneš a ptáš se, proč jsem se vzbudil? Proč jsem vstal?

A tyto stavy mají lidé, kteří jsou duchovně výše nebo se musí duchovně pozvednout, dokonce i kabalisté, protože se u nich projevují nové požadavky, které poté realizují, a takto stoupají po duchovních stupních k vyššímu poznání.

Ale když v sobě člověk odhalí tuto prázdnotu, která potřebuje naplnit, čím naplnit – ještě neví, pak je ve stavu, který je obecně definován jako deprese, i když to deprese není.

Pro kabalisty to není deprese, milují tyto stavy, protože již předem vědí, že je naplní, že v této prázdnotě dosáhnou pocitu Vyššího světa.

Nacházíme se v generaci, kdy lidé pociťují tuto prázdnotu, tyto požadavky, tyto obrovské touhy, ale v našem světě pro ně nemohou najít žádnou náplň. Náplň je třeba přijmout z následující úrovně.

Nehovoříme o klinické depresi, která je duševním onemocněním. Jaký je recept na štěstí nebo na to, abychom se dostali z této usměvavé deprese či sklíčenosti?

Klín se vyráží klínem. Jinak to nejde. Pro tento vnitřní požadavek prázdnoty musíme najít naplnění. A ten tkví ve smyslu života.

A lidé se v zásadě ptají právě na to. Ale i když se neptají, tato otázka v nich existuje. Je to otázka, která je trápí a bojí se si ji přiznat. Člověk se bojí přiznat sám sobě, že neví, proč žije, a to je přesně to, co mu bere energii k životu.

Proč se bojí? Protože neexistuje odpověď. A ocitne se před prázdnotou.
Prakticky mě to ničí jako rozumnou bytost, která uvažuje rozumně, ví – proč žije. Pokud si řeknu, že nevím, proč existuji, tak jsem v principu nic. A z toho je mi špatně. Lehnu si a nemůžu vstát.

Co je tedy pro člověka smyslem života?

Smyslem života je odhalit náš duchovní kořen, ve kterém existujeme věčně. Dočasně se noříme do našeho pozemského světa, abychom s jeho pomocí mohli stoupat ještě výše. Musíme poznat celý systém a být v něm účastni.

Pak člověk na sobě začne duchovně pracovat. Odhaluje Vyšší svět, systém řízení, systém vesmíru, a vidí, co musí udělat proto, aby každou minutu sám sebe pocítil jako toho, kdo realizuje obrovský plán!

Odhaluje jej všemi svými pocity, celou svou duší, pohlcuje do sebe celý vesmír, cítí se být jeho části, spolupracuje s ním. Působí na svět a svět působí na něho.

A tady začíná jeho veliká hra jako dítěte s hračkami. Zaujme ho. Samozřejmě to není snadné a není to hned, ale v zásadě, pokud již začíná chápat, že je to pro něho předurčeno, je to již velký pokrok.

Nejdůležitější je cítit se před dveřmi, stát těsně před nimi a tehdy se otevřou.

Zdraví těla je harmonií duše

Všechny druhy zdraví: fyziologické, etické, morální, psychologické – jsou podstatou rovnováhy systému zvaného „člověk“ a jsou navzájem propojeny.

Read more

Lež a pravda 1

Lžeme téměř neustále a každý den: počínaje malými lstmi a utajováním drobných nedostatků až po největší podvody a pomluvy. Lež je součástí našeho života.

Dítě začíná klamat od útlého dětství, i když zatím nechápe, co dělá. Jsme dojatí, když na otázku: „Kdo snědl bonbóny?“ dítě s ústy zamazanými od čokolády s jistotou odpoví: „Já ne!“

Jaký je smysl lži a jak rozvíjí člověka?

Lež je umístěna do základu stvoření jako protiklad pravdy. Pravda a lež jsou stejně důležité, protože jedno nemůže existovat bez druhého. Musíme hodnotit jedno vzhledem ke druhému, jinak nic nepocítíme. Není zlo bez dobra a neexistuje dobro bez trápení, není tma bez světla a tak dále.

Proto se uvnitř pravdy vždy vyskytuje lež a naopak. Kdybychom se ponořili do základů stvoření, najdeme tam světlo, které je pravdou. Neboť světlo je to jediné, co v základu stvoření existuje – pouze odevzdání a společné spojení všech částí stvoření. Lež a temnota pokaždé přichází s touhou rozdělit, odloučit, a dokonce rozbít celé stvoření.

To je přesně to, co se stalo během hříchu Stromu poznání. Je napsáno, že lež může existovat pouze tehdy, když vyrůstá z nějaké pravdy. Proto Adam a Eva nejprve ochutnali jablko, protože si byli jisti, že ho mohou jíst a těšit se z něho v zájmu odevzdání a to není zakázáno. A skutečně to byla pravda.

Ale když pokračovali v jídle, nemohli uniknout pokušení a ocitli se ve lži. To znamená, že lež vyrůstá z pravdy a my jsme výsledkem lži, obrovského rozbití, které proběhlo s našimi dušemi v jejich základě. Z toho důvodu, chceme-li dospět k pravdě, musíme projít lží – jakoby si razit cestu temným hustým lesem a pak se možná postupně dostaneme k pravdě.

Skutečně jenom „možná“, protože je mimořádně obtížné to vykonat. Kromě toho tato možnost závisí na našem vývoji, který poskytuje věda kabala díky Světlu, které vrací ke Zdroji. Neboť vůbec nevidíme, kde je pravda a kde lež, stejně jako dítě, které ujišťuje, že nejedlo bonbóny, nehledě na zjevné důkazy. Nerozumíme a neuvědomujeme si naše lži, protože lež je naše prvotní vlastnost.

Proto si lidé musí lži odpouštět, přistupovat k sobě navzájem s porozuměním a naučit se povznášet nad všechny tyto klamy, vnímat je jako roztomilé dětské hry. Nakonec je to naše povaha… Svět nemůže existovat bez lži a přesně v rozsahu, v jakém existuje lež, existuje pravda. Když budou v rovnováze, bude to dobře, protože zatím žijeme ve světě nepřetržitých lží. A ta zrnka pravdy, která ve světě jsou, jsou určena pouze k tomu, aby vydávaly lži za pravdu.

Pokračování následuje…

Chcete zachránit rodinu?

88 % žen tvrdí, že nuda a rutina rozbíjejí „společnou lásku“. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že důvodem rozpadu rodiny je zejména nuda. Psychologové z Kanady zjistili opak: rodinu udržuje právě rutina, nuda a ticho v domě.
Read more

Svobodná vůle – zaprodaná hra?

Pokud je vše diktováno zákony přírody, je-li vše předurčeno okolnostmi, je-li vše předvídatelné, máme vůbec nějakou svobodnou vůli? A můžeme změnit naše životy k lepšímu?
Read more

Máme možnost si vybrat osud? část 3.

Opravdu je celý můj život naprogramován a v tomto programu je zaznamenána každá minuta života? A jak může dojít k libovolné náhodné události?
Read more