Pesach je začátkem duchovní cesty

Svátek Pesach je pro kabalisty největším svátkem, protože ztělesňuje výstup z našeho egoismu, z touhy přijímat potěšení jen pro sebe, ze stavu oddělení od Stvořitele a oddálení od přátel.

Pesach je začátkem duchovní cesty, kdy se vymaníme ze sevření egoismu, které nás dusí a brání nám dýchat.

Proto chceme od něho utéct, abychom se posunuli směrem k jednotě mezi námi a k obnovení společného Kli Adama Rišona, jedné společné duše, abychom pocítili jeden Duchovní svět, jedno Světlo, jednoho Stvořitele a všechny nás jako jednoho.

Proto je tento svátek tak důležitý. Není důležitějšího svátku než Pesach. „Pesach“ znamená „přeskok“ (pasach). Když přeskočíme, přecházíme ze stavu egoistického přijímání k altruistickému dávání.

Východ z našeho egoismu, z touhy přijímat potěšení jen pro sebe, z této pozemské přirozenosti, uměle vytvořené Stvořitelem, je skutečně velký svátek. Je to začátek fascinující cesty do duchovna.

Člověk musí pocítit potřebu naplnit duchovní Kli, že chce složit všechny části duše tak, aby naplnily veškerou jeho vnitřní touhu a aby jeho veškeré myšlenky a snahy směřovaly pouze k bodu spojení se Stvořitelem. Pokud by takového stavu člověk dosáhl, pak bude připraven na odchod z Egypta.

Bez pocitu vyhnanství nelze dosáhnout osvobození. Výhoda světla se odhaluje pouze ze tmy. A proto, pokud nás Stvořitel chce přivést k odevzdání, do stavu rovného Stvořiteli, je nucen nás vést vyhnanstvím.

Rozdíl mezi vyhnanstvím (gula) a osvobozením (geula) je pouze v jednom písmenu „alef“, což znamená Stvořitel. Když se v našich životech začne objevovat Stvořitel, vyhnanství se změní ve vysvobození.