Pokud uděláte něco dobrého pro druhé, očekáváte něco nazpět?
V jednom citátu od Benjamina Franklina se říká: „Ten, kdo ti jednou prokázal laskavost, bude ochotnější prokázat ti další, než ten, kterému jsi sám laskavost prokázal.“
Jiný způsob vyjádření zní: „Neočekávej protislužbu od někoho, pro koho jsi sám dobro vykonal.“
Podvědomě však očekáváme v nějaké formě návrat toho, co jsme dali, jako bychom uzavřeli obchod a teď chceme platbu zpět. Není špatné, když druhému člověku prokážeme dobro a očekáváme, že i on prokáže dobro nám. Není to ale ušlechtilé. Je to nedílný projev naší nečisté egoistické povahy, touha dělat vše jen pro vlastní prospěch.
Čím více však dobra prokážeme druhým, tím více se to pro nás stává nakažlivější a my bez očekávání odměny konáme další a další dobré skutky. Jinými slovy, můžeme si vytvořit návyk dělat dobré skutky, který postupně přeroste v závislost. Tuto ojedinělou a drahocennou činnost – konání dobrých skutků, můžeme posilovat jako sval jen tím, že jej budeme cvičit. A to je úsilí, které se vyplácí.
Co však znamená „laskavost“? Co to znamená konat dobro druhému člověku? Vždy musíme nejprve zjistit, co je pro druhého člověka dobré, poznat ho a vžít se do jeho situace. Pouze pak budou naše dobré skutky naplňovat potřeby toho, pro koho je děláme.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!