Proč bychom se měli zamýšlet nad smyslem života?

My sami se nechceme příliš zabývat otázkami o smyslu života. Je to spíše přání přesahující naše tělesné touhy po jídle, sexu, rodině, penězích, cti, moci a znalostech, která se v nás stále naléhavěji probouzí. Když se z tohoto přání vynoří otázky po smyslu života, začínáme se spojovat s lidmi, kteří také chtějí rozšířit rozsah svého poznání a objevit odpovědi na nejzákladnější životní otázky: Co je smyslem života? Proč jsme tady? Odkud pocházíme? Kde se nacházíme? Kam směřujeme?

Tyto otázky nás vedou k rozšíření našich pocitů, k zamyšlení nad světem, ve kterém žijeme, nad tím, zda nad naším světem existuje něco, co ho řídí, určitý mechanismus, který uvádí svět do pohybu, jeho příčiny a následky a jeho cíle. Když si tyto otázky klademe a nemůžeme na ně najít odpovědi, pak začínáme hledat.

Samozřejmě, život jde dál, začneme se zajímat o nějaké koníčky, možná o nějaký sport, o vztahy, vychováme děti. Někde hluboko v nás však stále dřímá otázka po smyslu života a nepustí nás. Necháme se unášet životem jakoby mechanicky a cítíme, jak ztrácí smysl.

Rozšířit prostor našich pocitů

Mohli bychom navštěvovat symfonie, výstavy a muzea a snažit se nějak přilnout k tomuto světu, poznat a ochutnat to, co lidé považují za výjimečné. Ale proč? Mohli bychom se dívat na obraz a říkat si: „Někdo ho maloval několik měsíců. Namaloval ho krásně, ale co dál? Jaký to má smysl?“

Možná vám dobrý přítel radí: „Smyslem života je jíst chutná jídla, odpočívat, chodit do kina, číst zajímavé knihy“ a tak dále. Ukazuje se, jak říkají mudrci, že člověk nežije podle své vůle, ale získá trochu potěšení, uklidní se a zapomene na vyšší smysl. Jinak by byl život jako peklo.

Ale co když nedokážeme umlčet otázky? Dnes jsou na světě miliony lidí, ve kterých se stále více probouzí touha ptát se na smysl života. Tyto otázky nás nutí začít rozšiřovat prostor našich pocitů.