Proč máme dojem, že se činy odehrávají mimo nás?

Naše vnímání reality se dělí na vnitřní a vnější. To, co je uvnitř nás, si představujeme jako laskavé a dobré, protože cítíme, že to k nám patří, a naopak to, co je mimo nás, si představujeme jako škodlivé, zlé a cizí.

Právě proto dokážeme snadno ospravedlnit své vlastní činy bez ohledu na to, jak škodlivé mohou být pro druhé, a ze stejného důvodu je pro nás mnohem obtížnější ospravedlnit činy druhých.

Toto vnímání je čistě egocentrické. Možnost nápravy tohoto zkresleného vnímání světa spočívá v pochopení, že druzí jsou vlastně my sami. Zvyšováním našeho porozumění, uvědomění a sebereflexe a poté i nápravou sebe samých s pomocí okolní společnosti bychom měli dospět k tomu, že začneme vnímat celý svět jako nacházející se uvnitř nás. Pak ovšem vyvstává otázka, pokud jsou svět a ostatní lidé uvnitř nás, proč jim tedy stále říkáme „oni“ místo „my“ nebo „já“? „Oni“ jsou naše myšlenky, vlastnosti a pocity, s nimiž nesouhlasíme a které vnímáme jako existující mimo nás.

Takové vnímání je nám dáno proto, abychom na sobě pracovali a naučili se tyto vlastnosti vnímat pozitivně. Ty se pak stávají našimi vnitřními kvalitami v míře, v jaké je pociťujeme jako své vlastní. Stejně tak pro nás zůstanou pocitově vnější ty kvality, které jako své vlastní jasně necítíme.

Duchovní pokrok

Dosáhneme-li vnímání světa jako existujícího současně uvnitř i vně nás, tato dualita nám pomůže rychleji postupovat v nápravě, abychom svět cítili jako svůj osobní vnitřní celek, jako součást naší Duše. Kromě této Duše neexistuje nic jiného a vše, co vnímáme, jsou její části.

Pustíme-li se do tohoto procesu nápravy našeho vnímání reality, pokrok v tomto směru pak pociťujeme jako proces start-stop, kdy jeden impuls následuje za druhým. Můžeme to trochu přirovnat k tygrovi před skokem. Nejprve se zhoupne, pak skočí, pak se znovu zhoupne a pak znovu skočí. Při každém skoku do sebe začleníme další oblast, která byla dříve jakoby vnější.

Takto je možné popsat duchovní pokrok na cestě k odhalení sebe samého jako existujícího v jediné Duši.