Roš ha-Šana – čas prosit o odpuštění

Roš ha-Šana je čas prosit Stvořitele o odpuštění za své hříchy. To znamená, že necítím důležitost a velikost Stvořitele, a proto prosím o odpuštění.
Koneckonců, kdybych cítil Stvořitele velkého a důležitého, pak bych se samozřejmě choval jinak. Ukazuje se, že mi chybí pouze pocit Stvořitele.

Proto prosím: „Dej mi, abych Tě cítil, a budu jiný!“ To by měl člověk říci Stvořiteli – to je správná prosba a správná omluva. Proč páchám hříchy? Protože mi chybí pocit Stvořitele, který se nazývá víra. Neexistuje pocit Stvořitele, neexistuje víra, a proto mě nemá kdo zastavit. Nemohu jednat jinak, protože pokud mi nevládne Stvořitel, pak vládne zlý počátek, egoismus.

Proto prosím Stvořitele, aby nade mnou převzal moc. To je můj hlavní požadavek, po kterém přicházíme k svátku Roš ha-Šana, přicházíme ke Králi, to znamená, že Ho chceme učinit vládcem nad námi.

Chci činit pokání ze všech svých hříchů, tedy poznat a cítit vše, co brání mé nápravě. Prosím Stvořitele, aby mi otevřel oči a nechal mě pocítit, kde je hřích a kde je přikázání, abych porozuměl, kde naplňuji Jeho přikázání: dávání, lásky, sjednocení a kde dělám opak.

Neboť teď to nejsem schopen cítit v každém okamžiku svého života – a kdybych to cítil, určitě bych se napravil. Problém je v tom, že necítím Stvořitele, sílu dávání, vůči které bych se mohl prověřit. S tímto se obracím na Stvořitele a prosím, aby mi dal příležitost prověřit se vůči síle odevzdání, a pak nikdy nezhřeším.

* * *

Nevzpomínáme na minulost a neprosíme za její odpuštění. Musím litovat ne toho, co bylo, ale toho, že se nesnažím o nápravu a nežádám od Stvořitele, aby mi v tom pomohl. Chci postupovat kupředu, ne se nořit do minulosti a ronit slzy nad tím, co jsem udělal.

Udělal jsem něco? Neudělal jsem nic, Stvořitel udělal všechno. A udělal to schválně, abych teď věděl, co musím napravit. Vezmu toto zlo, hřích, který se nyní odhalil, a začínám ho napravovat. Celé moje úsilí jde dopředu, ne nazpět. To je rozdíl!