Rozeznáte rozdíly v chování člověka a zvířete?

Zvířata lze zkrotit a ochočit pomocí pozitivních a negativních podnětů. Lidé se dají ochočit podobným způsobem, když jsou poníženi na úroveň zvířat. Pokud budou tyto vlivy působit dlouhodobě a pokud nedovolíme, aby se lidé vyvíjeli nad rámec těchto podnětů, pak nebudou vnímat nic jiného, než tyto omezující vlivy. Ztratí možnost sebereflexe, reaguje pouze útěkem před utrpením, nebo touhou po uspokojení základních potřeb. Člověk tím klesne z lidské úrovně na úroveň živočišnou a podle toho se také chová.

Pokud však člověk dostane svobodnou volbu zbavit se těchto omezujících tlaků, bude mu dána možnost dalšího intelektuálního a emocionálního rozvoje.

Historie lidstva prošla obdobím otroctví a bojem za naplnění základních potřeb k přežití. Lidé se starali pouze o to, aby nezemřeli hladem a měli střechu nad hlavou. Vývojem se stávali vynalézavějšími, dokázali si snadněji zajistit nejen základní potřeby jídla, tepla, přístřeší a rodiny, ale začala se vytvářet společenství, kde se starali jeden o druhého. Lidé začali cítit potřebu vnitřního rozvoje a naplnění dalších, vyšších tužeb. Začal rozvoj umění, hudby, literatury a tento vznik nové duchovní touhy znamenal počátek lidské bytosti.

Lidské bytosti jsou na vyšší úrovni, než živočichové reagující jen na vnější pozitivní nebo negativní podněty. Lidem je předurčeno, aby se duchovně rozvíjeli a dosáhli předem stanovené úrovně.

Stejným způsobem postupujeme ve výchově dětí. Není správné jim dávat odměnu za správné chování a trestat je za chování špatné. Ze zkušenosti víme, že ani různými odměnami a tresty nemůžeme zabránit tomu, aby se děti vyvíjely svým vlastním individuálním způsobem. Každé dítě potřebuje něco jiného a nezáleží na tom, že ho vedeme nebo tlačíme – odměnami nebo tresty – k něčemu jinému. Všichni máme touhu po vlastním způsobu seberealizace.