Práce v srdci

Modlitbou se nazývá práce v srdci, jelikož jí rozum klade odpor a je třeba postupovat proti němu. To znamená, že žádám Stvořitele o to, čemu se vzpírá celá moje přirozenost, a proto je pro každou modlitbu zapotřebí zvláštní práce v srdci; vždyť chci kráčet proti svému rozumu a intelektu, jež mi dokazují přímo opak.

Ale já to, že stojí za to pracovat pro Stvořitele, nechci pochopit svým rozumem, ale chci pracovat vírou výše rozumu.

Přechod z materiálního světa do duchovního

Je zajímavé, jak to funguje, vždyť cítím, že ve mně všechno vzdoruje: nechci sjednocení, studium, altruistické činy, šíření ani spojení s přáteli. Nechci používat žádné prostředky, které by mě mohly přiblížit ke Stvořiteli.

A tento vnitřní odpor se stává každým dnem stále zjevnějším, ale já musím pokaždé jednat právě naopak. Vidím tuto neochotu uvnitř a dokážu si přesně představit, kde se nachází v mém egoismu, ale zvenku musím udělat pravý opak.

Nic mě k tomu nepřitahuje a nezavazuje, nikdo mě nenutí. Já sám se však snažím najít sílu k tomu, abych něco učinil výše svého rozumu. Právě tak dochází k přechodu od znalostí nad znalosti, výše přání. A právě to je přechod z materiálního světa do duchovního. Celý duchovní svět je postaven nad znalostmi, výše mého obvyklého přání.