9. Av je kořenem rozbití

Protože jsme stvoření, neustále postupujeme od prázdnoty k naplnění, od tmy ke světlu, od hořkého ke sladkému, od omylů k úspěchu. Pouze tímto způsobem můžeme chápat věci na základě kontrastu protikladů, stejně jako dosažení Světla z temnoty. Čím větší je tma v našich stavech, tím jasnější Světlo se mezi nimi odhaluje.

Nemůže se odhalit více Světla, než byla tma před ním, pocit nedostatku Světla. Proto úspěch a odhalení jsou vždy výsledkem vyhnanství z duchovního, pocitu, že nemáme žádného Stvořitele, žádné dosažení, dokonce ani touhu žít a existovat.

Až do této hloubky dochází k pádu a odtržení od skutečné reality, a v této míře se v nás vytváří pocit nedostatku. Dokud nepostihneme celou hloubku temnoty a oddělení od Stvořitele, absenci skutečného cíle, nebudeme schopni dojít do opačného stavu.

Proto musí dojít ke zničení. A tak je vyšší mocí zařízeno, že nejdříve dojde k rozpadu, a z jeho uvědomění vytryskne pramen touhy a potřeba osvobození. Takto postupujeme, dokud nedosáhneme úplného vysvobození.

9. Av je kořenem rozbití a všech zničení, ke kterým v historii došlo. Ale právě z těchto dnů a stavů zničení vzejde osvobození a otevře se duchovní, Vyšší síla. Stvořitel se ukáže přesně na těchto místech, v těch touhách, kde bylo pociťováno odcizení a oddělení, temnota a zkáza.