Souhlas bez kompromisů

Joe Biden, téměř novopečený americký prezident, slibuje naprosto stejně jako jeho předchůdce před čtyřmi lety, že sjednotí zemi. Ale to se mu nepodaří, i když by si to opravdu přál. Dnešní volby jsou zrcadlem a nástrojem rozkolu.

Může společnost, stát, existovat, je-li rozdělena na dvě části nesmiřitelnými pozicemi? Jistě, že ne. Z historického hlediska to nemá budoucnost. Ve starověku opakovaně do této slepé uličky spadl Izrael a dnes postupuje stejným směrem. Amerika je však pro svět mnohem typičtějším příkladem.

Trhlina, která Ameriku rozdělila, se změnila v propast, přes kterou se politikům nepovede postavit lávku. Jediné, co mohou udělat, je hrát na rozpory tím, že budou sloužit jedné straně. Tato pozice je vždy chybná a jednostranná. Nejdůležitější otázkou, kterou americké volby položily světu, je tedy: jak můžeme, tak odlišní, tak militantní a nekompromisní, i nadále společně žít v jedné zemi podle obecných zákonů?
Dokud to nepochopíme, svět bude stále směřovat k sociálně-ekonomickému kolapsu a k celosvětové válce.

Jiné přesvědčení není vada

Především je třeba pochopit, že kompromis již není možný. Vše už zašlo příliš daleko. A bez kompromisů je demokracie, jak ji známe, nemožná. Od začátku je postavena na skutečnosti, že se každý něčeho vzdá – někdo více a někdo méně.

„Ve skutečnosti,“ píše velký kabalista 20. století Ba’al HaSulam, „ten, kdo potlačuje a ničí špatnou myšlenku, jako kdyby ničil správnou myšlenku, neboť na světě vůbec nejsou špatné myšlenky a za špatnou je považována pouze myšlenka nezralá.“

A my se musíme naučit, jak společně generovat pravdu z rozporů. Již v srpnu jsem psal, že napětí roste a nebude mír, dokud nepochopíme, že náš boj proti jinému přesvědčení je předem ztracen. Není nutné bojovat s druhými; je třeba bojovat o jednotu nad všemi rozdíly. Jinak nakonec prohrají všichni.

V kabale se takovému vzestupu nad antagonismem říká střední linie. Její podstata spočívá ve smíření v zájmu společného vysokého cíle. Spojuje protiklady, aniž by je potlačovala. Svoji budoucnost můžeme vybudovat jenom takto.

Smíření

Dnes nám pod rouškou demokracie vnucují nekonečné konflikty, nepřátelství a rozkol. Ve skutečnosti to vůbec není demokracie, nýbrž dětské pískoviště, které dospělí nechávají bez dozoru. Představte si, v co se to promění, jestliže se děti nenaučily základním normám společenství a spolupráce. A tyto děti to nikdo neučil.

Střední linie – vyspělá integrální společnost – se nám zdá být příliš vysokou laťkou. Raději se pokoušíme donutit ostatní, aby žili podle nás. Lidé tento egoistický impuls vládnout nad těmi, kdo s nimi nesouhlasí, mají v krvi. Nebo je alespoň zničit morálně.

Výsledkem je, že se trhliny objeví v každé zemi, zachvátí celý svět a nenechají kámen na kameni. Ani Trump, ani Biden, žádný ze současných vládců se nemůže podílet na budování nového světa, nových vztahů. Tito „dinosauři“ dokončí zhroucení starého a opustí scénu. A my již nyní musíme pochopit, co chceme od vůdců, kteří je nahradí.

A ti budou muset společnost pozvednout na úroveň, kde se nad rozpory rodí pravda. Tam, kde nebude unifikace, nivelizace, ignorování rozdílů. Kde vše harmonicky splyne v jediné snaze o vzájemné obdarovávání.

Ano, v takové společnosti také budou ústupky, ale již nebudou vynucené, ale dobrovolné, humánní a radostné. Vždyť když se každý z nás něčeho zřekne, neohrožuje tím svou vlastní pravdu, ale naopak, společně s ostatními se pozvedává ke společné pravdě. A to je již úplně jiná společnost a jiný život.

Toto je věda o skutečném smíření, kterou společně musíme zrealizovat.