Útěk z Facebooku

Ve skutečnosti nás sociální sítě nespojují, ale osamoceně sedíme před svou kamerou. Navíc sedíme z vlastní vůle.

Počet dětí, které hledají pomoc kvůli osamělosti, se zvýšil o 14 %. Téměř 10 % mladých lidí ve věku 16–24 let je „vždy nebo často“ bez partnera. To je třikrát větší počet než u starších lidí ve věku 65 let.

Cal Strode z britského Centra duševního zdraví: „Dospívající mohou mít tisíce on-line přátel, ale zároveň se mohou cítit bez podpory a izolováni. Technologie, včetně sociálních médií, mohou zhoršit sociální odloučení.“

Podle studie jsou uživatelé Facebooku náchylnější k depresivním symptomům kvůli srovnávání se s ostatními. A to bez ohledu na výsledek srovnání! Hlavní sociální síť už své chyby nepopírá. A také proč, když jsme stále jejími zajatci?

Další velký úspěch lidstva šel na jeho úkor a zaujal své místo v dlouhém seznamu toxických požehnání. Dokážeme zpackat jakýkoli náš úspěch. Proč?

Protože jsme vedeni egoismem a egoismus promění sociální síť, potenciální prostředek globálního propojení, v byznys, v nástroj masového vlivu, ve virtuální vězení pro dvě miliardy a nechá lidi samotné v oceánu profilů. Na Facebooku jsme konfrontováni s vlastní přirozeností. Natahujeme ruce ke světu – a narážíme na pomyslnou zeď našeho rozumu.

Na druhou stranu, když o tyto mučírny přijdeme, bude nám bez nich ještě hůř než s nimi. Vždyť už jsme ochočení, nalákaní, usazení v rozích, rozdělení do skupin. Jen teenageři, ve kterých je stále touha po něčem víc, se občas trápí, nenacházejíce nablízku živou duši. Ostatní si na to očividně zvykli a smířili se s tím.

Taková je sociální síť podle verze lidské sebelásky. Ve skutečnosti v ní není sociální ani gram. Societa, společnost je přece něco celistvého, vřelého, je to společné pole lásky, které si navzájem vytváříme. V první řadě laskavé prostředí a pak vše ostatní.
Místo toho od dětství odpíráme člověku přímou komunikaci, navykáme jej na výměnu krátkých frází a emotikonů, takže tato fragmentární, klipová komunikace pro něj vytváří stejně útržkovitý, fragmentární obraz světa. Poprvé v historii lidstva naše děti ztrácejí základní sociální dovednosti: posílání SMS je pro ně jednodušší než vzájemné mluvení.

Tento útěk nevyžaduje revoluci

Je pošetilé se potom divit osamělosti, depresi, izolaci. Tyto trendy budou jen růst. Když jsem o nich před pár lety začal mluvit, málokdo souhlasil. Ale nyní vidíme na vlastní oči: pod rouškou spojení jsme odděleni, odloučeni a obráceni proti sobě. Jediný problém je, že se nám to pořád líbí…

Když se jednoho dne budeme seriózně zabývat otázkou, kde je cesta ven z tohoto vězení, a pomyslíme-li na útěk, najednou zjistíme, že dveře nejsou zamčené. Drží nás jen dogmata, vnucená šablonami, barevným obalem. Sociální síť je ve skutečnosti naším nezvaným pedagogem, který určuje žebříček hodnot, pořadí priorit, „správná“ kritéria a životní postoj.

To znamená, že je potřeba změnit vzdělávací systém, změnit prostředí. Potřebujeme skutečnou sociální síť, jejímž hlavním poselstvím bude sjednocení nad rozpory. Lidé své konflikty nikdy nevyřeší, ale společné zájmy můžeme najít na vyšší úrovni, ve společném pozvednutí se nad sebe.

To není vůbec utopie, toho lze snadno dosáhnout kompetentní výchovou. Člověk je přece hluboce kolektivní bytost, je plodem svého prostředí. A nic nám nebrání vytvořit sociální prostředí, ve kterém bude každý vnitřně růst, rozvíjet se, poznávat celý obraz světa a společnosti, obraz bezmezné rozmanitosti jediného celku.

Tento útěk nevyžaduje revoluci. A mimochodem, abychom nezašli daleko, lze použít stejný Facebook, ale pouze v kvalitativně novém formátu. Koneckonců je technicky super pohodlný, ačkoli je to mizerný učitel. Když jsme vychováváni, tak ať nás vychovávají správně.