Vyžaduje láska neustálou práci, aby zůstala svěží?

V moudrosti kabaly se říká, že „celá naše práce spočívá v tom, abychom každý den mezi sebou objevovali lásku.” Láska je obecnou všezahrnující silou přírody a je psáno, že dosažení lásky k druhým jako k sobě samému „je největším pravidlem Tóry”.

Dnes, v době globalizace, zjišťujeme, že jsme celosvětově propojeni a vzájemně na sobě závislí. Síla lásky nás ze strany přírody sbližuje, ale my jsme vůči ní v protikladu, ve stavu vzájemné nenávisti. Jinými slovy, příroda je altruistická síla, a naše přirozenost je egoistická touha po vlastním prospěchu na úkor druhých a přírody. Jsme tedy v protikladu k přírodě a takový protiklad je příčinou každého našeho problému.

Naším hlavním problémem je nedostatek lásky. V lásce objevujeme život ve věčnosti a dokonalosti.

Proč tedy musíme pracovat na tom, abychom získali lásku? Copak už nikdo lásku nechce?

Všichni skutečně toužíme po tom, abychom pocítili lásku, ale jak ji prožívat nikoliv tím pomíjivým a nedobrovolným způsobem, jak to obvykle cítíme v našem světě, ale tak, abychom ji mohli rozvíjet a posilovat? Realizujeme to tím, že do našich vztahů pozveme sílu lásky, která hojně přebývá v přírodě. O vtahování síly lásky do našeho života se píše: „Stvořil jsem zlý sklon, stvořil jsem Tóru jako koření, protože světlo v ní napravuje.”

Světlo je síla lásky, která může vstoupit do našich životů a napravit naše záměry tak, abychom skutečně chtěli milovat druhé jako sebe sama. Čím více se napojujeme na prameny, které vysvětlují zákony přírody – jak lidské, tak obecné všezahrnující zásady přírody – jak můžeme přitáhnout sílu lásky v přírodě do našich vztahů, a tím dosáhnout šťastného a harmonického života na celém světě, tím více přitahujeme sílu světla, jež nás napravuje.