Z knihy Kabala pro začátečníky díl 1.

Zdroje klasické kabaly

Kabala vznikla před více jak čtyřmi tisíci lety v sumersko-akkadském historickém období. Její vznik sahá do období starověkého Babylonu.

Během všech těchto tisíciletí však byla kabala před lidstvem prakticky skryta, což o ni podněcovalo neuhasínající zájem. Filozofové a vědci mnohých států, mezi které patřili takové kapacity jako Isaac Newton, Gottfried Wilhelm Leibniz, Pico della Mirandolla, zkoumali toto učení a chápali, že je v něm založeno základní poznání o uspořádání vesmíru. Také v současnosti málokdo ví, co ve skutečnosti vlastně kabala je.

Kabala zkoumá systém řízení našeho světa. Jejím hlavním úkolem je vyjasnění příčin a Cíle Stvoření. Samozřejmě se zde neberou v potaz mnohé komerční podvrhy, které se dnes šíří pod značkou kabaly a které se přiživují na její neuhasínající popularitě. Je to seriózní učení o systému vesmíru, které odkrývá základní znalosti, jež jsou obsaženy v základech všech klasických učení.

Proslulý německý humanista Johann Reuchlin (1455–1522) ve své knize „Umění kabaly“ („De Arte Cabalistica“) píše:
„Můj učitel Pythagoras, otec filosofie, převzal své učení od kabalistů a jako první přeložil slovo kabala, které jeho současníci neznali, do řečtiny jako „filosofie“. Kabala nám neponechává možnost prožít náš život v prachu, ale pozvedá náš rozum na vrchol poznání.“

Kolem kabaly, která zůstávala během mnoha staletí skrytým učením, tajnou moudrostí, vzniklo takové množství legend a falsifikátů, že se současný člověk jen stěží dostane k opravdovým zdrojům.

O tom napsal především známý filozof, matematik a fyzik Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716) ve své knize „Dopisy o základech filosofie“ („Hauptschriften zur Grundlegung der Philosophie“):
„Protože lidé neměli správný klíč k tajemství, zájem o poznání byl nakonec sveden k různým druhům nesmyslů a pověr, z čehož vznikla svým způsobem „vulgární kabala“, která je daleko od té pravé, a také různé fantazie pod lživým názvem magie, a tímto se plní knihy.“

Filozofie šla po přijetí části kabaly svou cestou. Vyvinula se z ní současná učení o materiálním světě, jeho zákonech v rámci jevů, které mohou být postihnuty našimi pěti smyslovými orgány. Starověká učení včetně kabaly zůstala za hranicemi zájmu většiny badatelů. To, co nemohla postihnout věda, co zůstalo v oblasti, kterou neobsáhla, se stalo základem náboženství, jeho rituálů, obřadů a tajemství. Starověká moudrost byla postupně zapomenuta!

Lidstvo, které zkoumalo tento svět, jelikož se snažilo určit místo a možnosti člověka a pochopit cíl a smysl své existence, využívalo paralelně vědu a náboženství. Ovšem obě cesty ho odvedly od odhalení Vyšší řídící síly, od harmonie s Ní. Člověk nestudoval zákony životního prostředí proto, aby zjistil, co Příroda od něho vyžaduje, aby změnil sám sebe, ale kvůli tomu, aby Ji pokořil a využil ve prospěch svého egoismu.

Mimořádnou obtížnost pro pochopení vždy představuje zejména to, co není možné vidět, pocítit. V průběhu tisíciletí se lidem pod jménem kabala nabízelo téměř vše: mystika, věštění, magie, jen ne samotné učení. Během posledních čtyř tisíciletí kabala obrostla mnohonásobnými lživými interpretacemi a falešnými doktrínami. Proto je nejprve nutné ji očistit od dosavadních spekulací a zkaženosti a vyjasnit, co doopravdy představuje taková věda, jako kabala.

Knihu v češtině je možné zakoupit zde v tištěné formě a zde e-knihu.