Zlá řeč ubližuje třem

Proč zlá řeč ubližuje třem: mluvčímu, posluchači a tomu, o kom se mluví?

Je to proto, že když mluvíme špatně o někom jiném, mluvíme proti samotné síle, která nás všechny stvořila a udržuje. Neexistuje nic jiného než tato síla. Pomlouváním tedy škodíme systému spojení – hlubší struktuře přírody, do které všichni patříme.

Toto se nevztahuje na kritiku praktických věcí, jako je práce nebo úkoly. Jedná se o ideologické, vnitřní a duchovní pomlouvání – tedy o řeči, které směřují proti síle lásky, dávání a spojení. Právě tam spočívá skutečná škoda.

Miluj ty, kdo kárají, a nenáviď ty, kdo chválí.

Může to znít jako masochismus, ale není tomu tak. Ten, kdo nás napomíná, nám pomáhá tím, že zasahuje naše ego – a tím dává prostor, aby mohlo vstoupit světlo. „Světlo“ zde znamená vlastnost lásky, dávání a spojení přítomnou v přírodě, jinými slovy vlastnost Stvořitele.

Když slyšíme slova, která snižují naši pýchu, můžeme se tím přiblížit ke Stvořiteli.

Egoismus – naše touha užívat si na úkor druhých – je jako zeď. A výtka je kladivo. Pokud je náš záměr napravit ego a připodobnit se Stvořiteli, pak se z ponížení nebudeme radovat, ale využijeme ho k růstu.

Kabala učí, že kabalista může působit rozzlobeně nebo pobouřeně, ale uvnitř je vděčný. Ví, že se mu právě dostává pomoci – nástroje, který mu umožňuje pozvednout jeho duši blíže ke Stvořiteli.