Co je za hranicí lidské inteligence?

Slavná neurofyzioložka Běchtěrevova, která asi dvacet let vedla Ústav pro výzkum mozku, napsala v jednom ze svých děl: „Přiznávám, že myšlenka existuje odděleně od mozku a mysl ji pouze zachytí z vesmíru a přečte.“

Celý duchovní svět je mimo náš intelekt. Co je to inteligence? Malý egoistický „výrůstek“, který nezapadá ani do duchovního, ani do hmotného světa. To, co se skutečně děje, je náš stále rostoucí vývoj a zklamání: „Kdo jsme? Co vlastně můžeme a co chápeme?“

To znamená, že myšlenky, které zachytíme, nějakým způsobem tvoří naši realitu – to, co člověk cítí uvnitř i vně. Pomoci nich si vykreslujeme tuto realitu. Ve skutečnosti v ní není nic reálného. Je to imaginární realita.

A proč se člověku zdá, že to on myslí? Aby měl pocit, že on skutečně myslí, existuje, něco dělá, tvoří. Akt stvoření navíc začíná myšlenkou: „Kdo jsem já? Co jsem? Kvůli čemu jsem? Proč? Kdo mě takového stvořil? Co dělám? Co je a co není moje v těchto činech?“ Přichází ke mně nějaké myšlenky, podněty: „Jsou opravdu moje? Předtím nebyly, ale teď jsou zde.“

To znamená, že tu má člověk o čem přemýšlet. Ale to je také zbytečné, protože pravdu stejně nepozná.