Co nám připomíná 70. výroči NATO 2 – Svět není hřiště

Současný mezinárodní prostor připomíná spíše bojiště než půdu, kde je místo pro všechny.

Nervózní atmosféru na posledním summitu NATO doprovázely střety osobností a plamenné reakce světových lídrů připomínaly spíše malé děti, které hrají akční hry a propadají záchvatům vzteku. Avšak od batolat hrajících si na hřišti nemůžeme očekávat vyřešení globálních hrozeb.

K problému potřebujeme přistoupit s větší vážností, důkladněji.

V závěrečném prohlášení summitu se země zastoupené v alianci včetně USA, Kanady, Francie a Velké Británie zavázaly, že podniknou “silnější kroky” v boji proti terorismu v celosvětovém měřítku a shodly se na tom, co nazývají “výzvami”, které představují Čína a Rusko. Ale když došlo na otázku peněz, diskuze o tom, kdo drží operace NATO nad vodou, trvala dlouho a zůstala bez výsledku.

Podle oficiálních údajů činí roční rozpočet 1,84 miliardy amerických dolarů. Více než 22% z celkové částky hradí USA jako hlavní přispěvatel. Pouze sedm z 29 členů plní své finanční závazky – to je důvod pro ostrý a nevyřešený nesouhlas mezi americkou vládou a dalšími spojenci. Vzhledem ke zmíněným problémům ohledně financování bylo setkání bohaté na příležitosti k fotografování a zároveň chudé na praktické závěry.

Pozitivní propojování mezi lidmi je jediná investice, která stojí za to

Na obranu v celosvětovém měřítku můžeme utrácet miliardy. To však bude zbytečné, dokud nevyřešíme náš skutečný problém, a tím je náš na sebe zaměřený – egoistický – přístup k ostatním lidem a ke všemu kolem nás.

Lidstvo se vyvinulo v celosvětově vzájemně závislou a propojenou lidskou síť.

Nová realita stále více spletitého globálního systému se střetává s naším minulým i současným egoismem a to způsobuje zvyšující se napětí a konflikty, které boudu stále více komplexní.

Dnešní mnohostranná krize ukazuje, že k řešení našich nesčetných problémů potřebujeme celostní přístup, který zahrnuje vše. V propojeném světě neexistují žádné lokální problémy.

Potřeba řešení příznivého pro lidstvo volá po důsledném jednání mezi zástupci všech zemí jako rovný s rovným. Stále více vidíme, že není možné, aby jakákoli země sama překonala krizi, a že namísto prosazování osobních nebo místních zájmů by měl být každý problém považován za globální problém.