Výchova dítěte prostřednictvím smartphonu

Justin Smith, 43 letý otec pěti dětí, si vytvořil vlastní kanál na YouTube. Uvědomil si, že nemůže mluvit se svými dětmi jinak, protože se neustále dívají do smartphonů.

Na tomto kanále vypráví o sobě: kde pracuje, jak cestuje po světě. Předpokládá, že takto bude probíhat i další styk s dětmi. To znamená, že nastane situace, že nebudeš moci s dětmi mluvit přímo, ale budeš muset být na stejném místě, kde jsou ony.

Myslím, že je to naprosto přesné. Pozornost dětí se přesunula výlučně na obrazovku, nevidí svět, nevidí krajinu. Vytáhneš je do přírody a ony se dívají do smartphonů.

Přijdou do letadla, ale nezajímá je letadlo, vstoupí na parník, nezajímá je parník. Jsou stále ve svých obrazovkách. A když jim ukážeš letadlo na obrazovce, je zajímavé, parník je zajímavý, krajiny jsou zajímavé. Pouze na obrazovce! To znamená, že mají zcela jiné vnímání a to je třeba vzít v úvahu. A co s tím můžeš udělat?

Připusťme, že jsou odříznuti od okolní scenérie. Ale v důsledku toho nejsou odříznuti od táty a mámy. Táta a máma jsou tady – jsou přede mnou na obrazovce. Dítě chápe, co je před ním na obrazovce. A když vidí člověka přímo před sebou, nechápe to.

Sedí-li v kavárně nebo kdekoliv jinde, nemluví mezi sebou, ale komunikují pouze prostřednictvím svých smartphonů. Tak jak se z toho dostat? Co se s tím dá dělat? Není možné jít zpátky, není kam.

Celý náš svět je virtuální. Jaký je v tom rozdíl? Vidím-li mámu a tátu na obrazovce, která se mi jeví jako existující (ale ta také neexistuje – jen ve mně vzniká určitý druh obrazu), nebo je vidím na svém smartphonu. Z hlediska kabaly to není důležité. Je to jen pocit.

Trochu jsme změnili své pocity. Děti se přiblížily ke klipovému vnímání světa. Je třeba, abychom se s tím srovnali, přizpůsobili se. Nic jiného.

A čím rychleji se přizpůsobíme, tím rychleji budeme mít kontakt s dětmi. A najednou zjistíme, že pomocí tohoto smartphonu, když v něm budou rodiče, kteří budou hovořit, můžeme děti nasměrovat na cokoliv! A ony to pochopí, což je nejdůležitější. Jinak nás nepochopí. Mluvíš s dítětem, ale ono se dívá do svého gadgetu.

Nevzali jim tím dětství?

Nic jim nevzali! Pro ně to je dětství. A brzy bude dětství ještě více virtuální. Vše, co cítíme my, to jsou naše nostalgické vzpomínky. Ale pro ně to není. Pro ně je nostalgie jenom na smartphonu. Daruj jim pokaždé modernější a výkonnější smartphone a to je vše. Nic jiného nepotřebují.

K čemu to nakonec povede?

K tomu, že člověk pochopí, že může vnímat celý svět skrze obrazovku a že svět sám o sobě neexistuje. Neexistuje! Vodopády – aha na obrazovce jsem našel vodopády, našel jsem toto a našel jsem i tamto. Všechno, co mi říkají, všechno, co slyším, vidím před sebou.

Mimochodem také nemusím nikam jezdit. Nač bych někam jezdil, když to všechno mám před sebou? Na mé obrazovce je celý vesmír, celá malá planeta Země, úplně všechno. Jak je to skvělé! Mohu zavolat jakémukoliv příteli, promluvit si s ním. Nepotřebujeme se někam trmácet. Maximálně se můžeme společně sejít. A to kvůli čemu? Kvůli tomu, aby se každý stále díval jenom na svou obrazovku?

Jsem si jistý, že lidstvo místo těchto malých telefonů vytvoří takové přístroje, díky nimž před sebou uvidíme velmi mnoho – se speciálními brýlemi, bez brýlí nebo nějak jinak. Budeme to cítit v sobě.

Ve skutečnosti je toto všechno přiblížením se ke skutečnému světu. Ne k našemu mechanickému, který také vnímáme, protože je uvnitř nás. Nevíme, co se nachází před námi, tento obraz vzniká pouze uvnitř nás.

Obraz této skutečnosti ve mně kreslí jakési různé síly. Proč bych se tedy měl od této reality odtrhávat? Nač vůbec potřebuji tyto stěny, toto všechno? Nač? Vždyť můžeme žít úplně jinak.

Ale člověk rád cestuje po světě…

Vytvoříme přístroje a budeme cestovat! A ten pocit bude stejný. Kam mohu já ve svých letech cestovat? S holí? A takto budu skákat jako opice po liánách, plavat, potápět se v oceánech! Budu dělat všechno! To budu já. A zda je to dobře?

A proč ne? I nyní žijeme v iluzorním světě. Tak budeme v přítomnosti, kterou budeme sami vytvářet.

Lidstvo nakonec dospěje do stavu, kdy bude potřebovat pouze smartphone a něco minimálního, aby uspokojilo své živočišné tělo. Co je na tom špatného?

K tomu, abychom se mohli nějak naplnit, budeme mít přístroje. A když se podívám do smartphonu, není důležité na co, je tam všechno. Historie, zeměpis, komunikace, cestování, lety, romány, cokoliv, co je libo, všechno je uvnitř. Nač je mi všechno to venku? Nač bych měl vytvářet tyto velké věže, toto všechno?!

Bude to velmi dobré! Já tento svět vítám. A nebojím se o budoucnost vnoučat, raduji se z této vize! Protože v zásadě vytvoří mnohem lepší svět, než jsme jim poskytli my.