Jak neuvíznout na duchovní cestě

Jak neuvíznout na duchovní cestě a nestagnovat, aby se člověk mohl neustále posouvat vpřed?

Zde je nutná podpora skupiny. Člověk sám dělat nic nemůže, neustále bude zapomínat na svůj duchovní cíl. Jeho živočišná část ho vždycky bude táhnout do teplé stáje: tam je plný kout sena – aby si lehl a spal, tam je koryto plné otrub nebo plný pytel ovsa – aby se najedl. A nic jiného nepotřebuje, nemusí toto místo vůbec opouštět.

Abychom se dostali z tohoto jistého, lstivého místa, je nezbytná podpora okolí. Žádné hrdinství tady nepomůže, protože člověk, aby se posunul vpřed, musí vyvíjet trvalé úsilí.

Člověk potřebuje velikost cíle, kterou může získat jen díky podpoře svého okolí, a také potřebuje obrovskou touhu, kterou ale nemá. Když se však podíváš na druhé a vidíš, jak „hoří“, jakou mají touhu a ty ne, pak v tobě začne hlodat žárlivost, závist, pýcha a ty tě ženou vpřed.

Nenávidíš druhé za to, že ti ukazují své velké touhy, ale právě to tě žene kupředu.