Jak ochránit děti před sebevraždou

Z dopisu: „Prosím, promluvte o dětské sebevraždě. Jak objasnit dítěti, že jde o špatné řešení, o kterém vůbec nemá přemýšlet? V sousední škole vyskočila dívka z výškové budovy. Jsou dvě teorie, proč to udělala: buď šlo o nešťastnou lásku anebo ji k tomu dohnaly sociální sítě. Jak mluvit s dospívajícími? Jak tomu předcházet? Nebo je to lidský osud?

Musíme chápat, že dospívající není dospělý člověk, proto musí poznávat svět postupně. Tak, jak se i rodíme…

Krůček po krůčku

Pouze malé kroky – na začátku jsme uvnitř matky, pak vystrkujeme hlavu a postupujeme, pomalu, krok za krokem – nejprve je naším světem postýlka, pak náš pokoj, náš byt a dál a dál…

V dnešní době, kdy dítě ještě ani nechodí a mělo by poznávat okolí v rozsahu, kam se doplazí nebo dojde po čtyřech, už se mu otvírá velký svět. Rodiče ho posadí do auta, vozí ho v kočárku, nechají ho sledovat televizor, pouští mu záznamy koncertů a různá videa, dostává složité hračky.

Tím jsou mu uměle posunuty hranice světa k prozkoumání a ono na to není připraveno. Není na to automaticky, od přírody připraveno. Je zmatené a neví, co má dělat. Je pod tlakem všeho, na co ještě není připraveno, a to je hlavní problém.

Mnoho dětí se s tím neumí vyrovnat. Nejsou uvnitř dost silné. Tlak okolí je nepřiměřený, až úplně ztratí kontakt sami se sebou. A pokud jsou zde další nevhodné vlivy – filmy apod. – snadno uvěří, že se to běžně stává a dospějí k řešení v podobě sebevraždy. Zakázat!

Stanovit hranice

Odepřít, omezit. Do dvou let věku bych dítě nezatěžoval žádnými umělými podněty. Nechal bych na něho působit pouze přirozené podněty z jeho okolí – co kolem sebe vidí a slyší, to potřebuje poznat. Zvuky, obrázky, všechno ho nechat prozkoumat. Ale žádné „krabice“. Žádný počítač, žádná televize, nic.

Jsem pro velmi opatrné a důsledné vedení životem. Chci, aby se dětem přirozeně rozvíjela psychika až k pojmutí celého světa, ve kterém žijí. To, na co mohou dosáhnout, na to musí být připraveni.

A postupovat podle možností komunikace s dítětem. Postupně mu lze řadu věcí vysvětlit, mluvit s ním, dát mu určitou literaturu, něco mu ukázat. A každou věc bych vysvětloval i z hlediska historického a geografického. O světě by se nemělo dozvídat z pořadů pro děti – ty jsou často postaveny na fikci a ještě i ta je znetvořená. Ukazuje násilí, ukazuje zlobu, ukazuje… Je neuvěřitelné, co všechno ukazuje!

Pořady pro děti jsou plné násilí. Malý divák pořad sleduje a má pocit, že je to reálný obraz našeho světa. Co je pro něj skočit z desátého patra? Denně vidí tyto skoky v programové nabídce pro děti.

Nemáme tušení, jak moc vnášíme do jeho světa zkreslený obraz reality. Je potřeba negativní vlivy omezit, bezpodmínečně. Jen to dává naději, aby vyrostla zdravá generace.