Musí se všichni učit vědu kabalu?

V „Úvodu do vědy kabaly“ studujeme to, co se zdá být ze všeho nejzajímavější: strukturu našich přání, způsob, jak přijímat potěšení. Přesto to v lidech nevzbuzuje velký zájem.

My necítíme, že je to v nás. Ale časem to přijde a my začneme všechno pociťovat. Tehdy uvidíme, nakolik to, co je napsáno v tomto článku, se v nás realizuje a přivádí nás k nejvyššímu bodu existence.

Dejme tomu, že když mě bolí hlava, vezmu si tabletku a bolest hlavy zmizí. Nezajímá mě složení tablety, její vzorec, kdo ji vyvinul, ani jak na to přišel.

A také metodiku kabaly někdo vytvořil. Vyvstává otázka: musí se ji učit každý?

Pokud existuje touha. A pokud ne, nic nepomůže. Nemůžeme člověka nutit, aby měl tuto touhu.

Předurčuje nás příroda ke všeobecnému osvojení této metodiky?

Příroda předurčila, abychom během našeho pozemského vývoje odhalili nutnost navázat kontakt s Vyšším světlem. O tom hovoří věda kabala.

Tuto metodiku se však budeme učit sami na sobě, praktickým pocítěním v nás. Jasně pocítíme clonu, spojení se Stvořitelem a to, nakolik můžeme světlo využívat pro sebe nebo pro Něho.

Můžeme zatím trénovat sami na sobě, namísto Stvořitele, kterého zatím necítíme?

Prosím. Vezměte si něco dobrého, vložte si to do úst a řekněte si, že nechcete mít požitek – například z chutě koláče, pro sebe, ale pociťujte, jak tento požitek přenášíte na Stvořitele.