Modlitba kamenného srdce

Kdo by nevěděl, co je to modlitba – existuje ve všech náboženstvích, ve všech kulturách.

Lidé si navzájem něco přejí, o něco prosí, to znamená, že je modlitba adresována lidem nebo vyšší síle (takové, jakou si člověk představuje).

V modlitbě je velká síla, protože když člověk cítí, že uvízl v bezvýchodné situaci, vychází z jeho nitra upřímná prosba o pomoc.

Je to přirozená reakce, kterou nazýváme modlitbou, prosbou, výkřikem, žádostí, nebo to může být vděčná modlitba tryskající přímo ze srdce.

Takové činy probouzí v člověku obrovské vnitřní rezervy a vedou k uzdravení, ke schopnosti překonat zdánlivě nepřekonatelné překážky.

Modlitba v kabale

„Modlitba“ v kabale však není jen tak ledajaká prosba, ale je to žádost o nápravu, o dosažení cíle stvoření.

Před pádem, kdy jsme měli pocítění Stvořitele, jsme neměli žádné modlitební knížky a každý se na Něj obracel ze svého srdce – „duše člověka ho učí“.

Člověk sám věděl, co potřebuje vyjasnit a udělat, aby se trochu přiblížil k cíli a sjednotil se se Stvořitelem, vyrovnal se Jeho vlastnostem.

Proto před zničením Chrámu měl celý národ pocítění Vyššího a věděl, o co je třeba prosit. Pocit v srdci byl vlastně modlitbou: „co na srdci, to na rtech“.

Člověk cítil v srdci touhu po odevzdávání, lásku k bližnímu, lásku ke Stvořiteli, svou podobnost s Ním – cítil to srdcem a nebylo třeba slov.

Vyjadřovat se rty – je určeno pro nás, abychom často slyšeli sami sebe a sami pochopili, co prožívá mé srdce.

To bylo v době, kdy jsme se nacházeli v napraveném stavu.

Pravá modlitba

Když se však „chrám“ v našem srdci zhroutil, v důsledku všeobecného pádu od lásky k bližnímu k bezdůvodné nenávisti k sobě navzájem, přestali jsme se svými vlastnostmi podobat Stvořiteli, a proto zmizel z našeho pocítění, a my teď prosíme za svůj egoismus, a ne za svou nápravu!

Žádáme o to, co chtějí tyto nové touhy, které se nás zmocnily – tedy egoismus.

A co může chtít egoismus? – Abych se já cítil dobře a ostatní špatně, protože ve vztahu k nim se budu cítit ještě lépe!

A takto pracuje i naše nové srdce – „srdce z kamene“. Pravé modlitby tedy samozřejmě nedosáhneme, dokud nenapravíme své touhy.

Na druhou stranu však stále potřebujeme vědět, jaká by měla být pravá modlitba, abychom ji pochopili, když ne srdcem, tak alespoň rozumem, a abychom v tomto směru postupovali nápravou svých vlastností.

Proto pro nás kabalisté sestavili modlitební knihu, abychom věděli, o co máme prosit.