Noční můra kapitalismu: děkujeme, již není potřeba

Kapitalismus zvítězil ve všech zemích. Definitivně a bezpodmínečně. Navzdory triumfu se však svět opatrně dívá dopředu: Co bude dál? A nevidí nic povzbudivého.

Ještě před několika staletími byla samospráva přirozeným systémem lidstva. Králové vládli zemím a národům. Nicméně egoismus, který je základem vývoje, nezůstal nečinně v pozadí. V určitém okamžiku „se rozhoupal“ a přesunul do progresivnější fáze. Poté, pod náporem zvýšených požadavků, skončila počáteční „bezelstná“ fáze historie. Lidé potřebovali nové systémy, které poskytovaly větší užitek a v ekonomickém jazyce „větší percentuálně zisk“. Úrok z úvěru.

Standardem se stalo systematizované půjčování peněz za úrokovou sazbu. A ti největší lichváři se začali nazývat bankéři. Je pravdou, že úroky byly zpočátku skromné, ale s jídlem rostla chuť. Na druhé straně s sebou nesl vývoj i pozitiva – možnost modernizovat průmysl, posílit obchod a dát světu jeho současný vzhled. Půjčky umožnily vybudovat něco, na co by jinak nebylo dost prostředků, o čem se nedalo vážně téměř ani uvažovat.

Ale vše má své limity a právě dnes končí „úvěrová dovolená“. Jsou vyčerpány všechny zdroje – ekonomické, sociální, psychologické. Trhy není možné „nafukovat“ do nekonečna, nicméně bez jejich růstu přestanou fungovat moderní finanční mechanismy navržené za účelem obrovského zisku z půjček.

Kolik zboží a služeb lze lidem „vnutit“? Kolik zbytečných a bezvýznamných věcí lze „prodat“? Bez ohledu na stovky milionů hladovějících lidí je svět přesycený. Dokonce ani „fiktivní peníze“ nebo „virtuální měna“ nevyrovnají nevyváženost, která se projevila – naopak, přivedou ji k předvídatelnému konci.

Ano, kapitalismus je smrtelný.

A právě teď, na vrcholu moci, umírá. Koneckonců, už dávno žije „z infuzí“, je připojen k „umělé ventilaci plic“, potřebuje nekonečnou expanzi, aby „dýchal“. Když proud kyslíku slábne, systém kolabuje. Musí být podporován uměle, ale je to jen odklad blížícího se konce.

Kapitalistická Rajská zahrada uvadá, současná demokracie se mění činností ideologů v diktaturu svobody. Nejhorší je, že je to nejdůležitější položka v žebříčku konzervativních buržoazních hodnot. A mládež je klamaná sliby o emancipaci – osvobození, neboť to, co je za nimi, zkušenost z historie popírá.

Mezitím přicházejí na svět generace, vnitřně méně a méně „zaměřené“ na konzumerismus. Mají jiné cíle, jiné zájmy. Nejmladší generace – generace alfa – obecně tíhne k minimalizmu. Pohodlí, spokojenost v jejich chápání nesouvisí s majetkem. Nepřitahují je firemní výhody, kariérní růst. Chtějí život žít a užít si, nechtějí se zatěžovat zbytečnými starostmi.

Toto jsou přirozená stádia vývoje lidstva a nic s tím nelze udělat. Mladé generaci je v našem světě těsno. A proto elity, které po dlouhou dobu budovaly svoji moc na konzumní společnosti, postupně ztrácí své ovládací páky. „Generace zákazníků“ je minulostí a s ní zachází na úbytě i průmysl, který jí sloužil. Svět se mění a mění se velmi rychle.

Jaká bude nová etapa?

Správně zní otázka: Jaké budou nové touhy?

Abychom tomu porozuměli, musíme střízlivě posoudit současnou situaci. Lidský egoismus se prostě vyčerpal. A to je důvod, proč máme před sebou „mlhu“. Éra egoistického překonávání problémů skončila, lidstvo vstupuje do nového paradigmatu.

Není náhodou, že „realita věcí“ je nahrazena „virtuální realitou“, která neklade na člověka zvláštní povinnosti ve vztahu k ostatním. Dříve život určovaly dress code, společenský standard, spotřeba, životní úroveň. Dnes je to vše stále více nahrazeno školkou nebo anachronismem. Materiální věci a vzhled nejsou důležité. „Vnější“ obal ustupuje „vnitřnímu“.

Nejedná se však o krok vpřed. Kapitalismus nebyl dosud nahrazen ničím novým, pouze došlo k pochopení zvrácenosti starého. Mladým lidem „dochází palivo“, jsou vyčerpané stimuly tradičního posunu. Povolila „pružina“, natažená uvnitř člověka, díky níž se více pracovalo, více kupovalo a více dosahovalo.

V Izraeli jsou tyto trendy stále druhotné, ale „na Západě“ se již projevují. Za necelých dvacet let budeme potkávat lidi, kteří absolutně nebudou rozumět a přijímat náš přístup, naše pořadí priorit. Nebudou se zajímat o materiální výdobytky, v našich úspěších uvidí ztrátu času. Změní se sexuální návyky, představy o volném čase, koníčky. A co je nejdůležitější, lidé začnou chápat, že kapitalismus byl jen pokus o útěk před problémy lidstva.

To neznamená, že se vracíme zpět. Vývoj pokračuje a nyní bude muset lidstvo dospět, změnit samotný základ přístupu. V troskách hmotné touhy se zvýrazní potřeba hlubšího duchovního naplnění. Teď to ještě není zřejmé, není to jasné, ale brzy o tom budou muset začít přemýšlet.

Vždyť zásadní pro člověka je jeho naplnění. Navzájem si prodáváme naplnění a vyděláváme na tom. A nastává okamžik, kdy už to nebudeme moci dělat, protože se naprosto změní kvalita naplnění. Nová košile, nová rtěnka, nové auto – všechno, co včera zahřívalo duši, zmizí, přestane přitahovat, ztratí své kouzlo. Rozplynou se iluzorní naděje – na fungující politiku, na demokracii, na omezování a přerozdělování kapitálu, na jakékoli sliby, za kterými jsou vždy něčí soukromé zájmy.

A pak již člověku nepodstrčíš to, co se dalo podsunout dříve. Koneckonců, už vyrostl z „říše divů“…

Přechodný věk

Skončí kapitalismus a zanechá za sebou virtuální prostor – poslední sídlo egoismu. Virtualita navíc bude vládnout nejen v gadgetech, ale také v hlavách. „Svoboda“, nesnese námitky; „zelená“ doktrína, která „chrání“ životní prostředí, ale ignoruje člověka; tělesný hédonismus a sebestřednost pod ochranou nové „morálky“; demontáž státních a rodinných institucí, podporovaná nadnárodním kapitálem a korporacemi; falešné dogma „sjednocení“ ve skutečnosti tříštící společnost a vědomí na atomy…

Pokud nebudeme omezovat naši přirozenost něčím jiným, nemůžeme ji vysvobodit z postroje. Víra, že lidé půjdou sami k dobru, je zcela neopodstatněná. Naopak, jak se zbavují starých základů, mají tendenci vše zkreslovat.

Velmi brzy by se „dobré“ úmysly bez výjimky povýšily na úroveň práva a zasahovaly do všech sfér života, aby je regulovaly nebo spíše vmanévrovaly mezi mantinely.

Ba‘al HaSulam varoval

Až se kapitalismu vyčerpá, zvrhne se na fašismu. Proto se musí člověk před „osvobozením“ pozvedat, rozvíjet, vzdělávat, musí mu být dán pevný hodnotový základ, musí se naučit zásadám vzájemné pomoci, interakce, porozumění a fungování v integrálním systému lidstva. Teprve pak se bude moci správně zapojit a plně realizovat v rámci celku, společnosti.

Je ku cti současné mládeži, že již nemá velké politické a vládnoucí ambice. Požadavky mladých lidí jsou sociální povahy a adresovány společnosti. Společnost se však stále skládá z lidí, jejichž podstata je egoistická. A mladí nejsou výjimkou.

Diskuse o osudu kapitalismu a změnách systému jsou neudržitelné. Obecně lze říci, že všechny strany a priori hájí svůj zájem, aniž by rozuměly zákonům historie a podstatě procesů. Stejně tak člověk sám sebe nemůže rozumně hodnotit během období dospívání. Nikdo nemá pravdu, všichni jsou unášeni proudem času.

Problémem je, že nic nebude fungovat samo. Mlha nezmizí náhle k radosti všech. Chlapec se nestane mužem jen proto, že nastal čas. Narazili jsme na zeď, která vyžaduje vědomé a smysluplné pozvednutí se nad sebe samotného, nad své ego.

Éra velkých trhů končí. Svět „Věcí, Které V Tomto Světě Mají Reálnou Cenu“ se podle Roberta Sheckleye stává minulostí. A je čas, abychom přemýšleli – ne o kapitalismu, ale především o tom, co ho odsoudilo. O jeho povaze, o sobě. O nás.

Dnes již není tak důležité, co jeden druhému prodáváme. Je důležité, co a jak si navzájem dáváme. Naše vztahy přerostly ekonomiku a politiku, vyžadují vzájemnost, spřízněnost, vyžadují vnitřní rozvoj. A pokud zánik kapitalismu již začal, pak to znamená, že jsme na jeho zánik připraveni.