O duši, životě a smrti

Co se stane s duší v okamžiku smrti těla?

Duše je „část Stvořitele“. Stvořitel je vlastnost dávání a lásky.

Když se v člověku objeví tato vlastnost „lásky k bližnímu“, říká se tomu, že „získal duši“. Ale dokud nenabyde vlastnosti dávání a lásky, duši nemá. Je jako zvíře.

Proto je řečeno: „Všichni jste jako zvířata“, „Člověk se rodí jako malé zvíře“ atd.
Vlastnost dávání a lásky, tj. duši, může člověk získat pouze vlivem Vyššího světla, které napravuje egoismus a nazývá se Or Makif (O“M – Obklopující světlo), protože (O“M neboli Stvořitel) nás obklopuje, jsme v něm (Mikve Jisra’el HaŠem – Stvořitel jako vodní nádrž očišťující Jisra’el, kde Jisra’el = Jašar-El, tj. směřující ke Stvořiteli, k dávání a lásce).

Člověk prožívá „náš svět“ prostřednictvím svých přirozených egoistických vlastností. Pokud získá altruistickou vlastnost dávání a lásky, pociťuje v ní „Vyšší svět“. Tomu se říká získání duše.

Pokud tuto vlastnost získal, zůstává v ní, i když zmizí jeho egoistická vlastnost, jinými slovy, pokud jeho tělo (hmota, která je nám dána ve vjemech) zemře. Existuje totiž jen jedna hmota – touha. V ní je pociťována existence. Je-li touha se záměrem „kvůli sobě“, to, co je pociťováno, se nazývá „náš svět“ nebo „tento svět“. Je-li touha se záměrem „kvůli bližnímu“, je v ní pociťován Vyšší svět neboli Stvořitel.

Naše tělesné zrození, život, smrt jsou projevováním se a odchodem světla v egoistické touze. Duchovní zrození je vznik touhy dávat a milovat mimo sebe (ne kvůli sobě, nikoliv proto, že je to pro mě egoisticky výhodné).

Taková touha je pak nezávislá na egoistické touze, v níž je pociťováno tělo a tento svět. A i když tělo zemře a pocit tohoto světa zmizí, altruistická touha a pocit Vyššího světa zůstane.

Okamžik mezi životy

Jak může duše „vidět“, „cítit“ a „vnímat“, aniž by fungoval mozek?

Všechno cítíme v touze a mozek nám pomáhá pouze rozeznávat viditelné, respektive žádoucí.

Žádný budoucí svět neexistuje

Je skutečně možné, aby duše člověka trpícího Alzheimerovou chorobou, který ztratil paměť a schopnost poznávat, toto vše v okamžiku smrti náhle získala zpět?

Pokud má člověk vyvinutou duši, tedy vlastnost dávat, nikam nezmizí.

Co je to duše?

Proč umírají kojenci a malé děti, jejichž duše se ještě nenapravila?

Poté, co existovaly tak dlouho, jak jim bylo souzeno, napravily určitou část svého duchovního vývoje.