Síla dobra a síla zla, část 2
Proč je zapotřebí celá tato hra mezi silou dobra a silou zla? Nebylo by lepší, kdyby existovala jen jedna síla dobra?
Je to egoismus, který nám kazí celý život, protože chce jen jedno: cítit se dobře. Nechápe, že síla zla by měla být používána stejným způsobem jako síla dobra, aby byly obě síly v rovnováze. Egoismu to není příjemné.
Co znamená vyrovnávat síly dobra a zla? Chci být v souladu s dobrem, ale jak může být člověk v souladu se zlem?
Harmonie s dobrem ani harmonie se zlem nemůže existovat. Harmonie existuje pouze mezi nimi, v jejich spojení, rovnováze. Náš život se tedy musí skládat z dobra i zla, jinak neexistuje život.
Ale dokážete si představit, jak by bylo úžasné, kdyby na světě existovala jen jedna síla dobra?
Odpověď: Měli bychom přestat nazývat jednu sílu zlem a druhou dobrem. Dobro a zlo jsou relativní pojmy. Nalepíš na ně jednu nálepku a já mohu nalepit přesně opačnou.
Příroda nám dala dvě opačné síly. To, co vzniká mezi těmito dvěma silami, se nazývá „život“, existence. Kameny, rostliny, zvířata a lidé existují, protože vznikají vzájemným prolínáním těchto dvou sil, které se navzájem vyvažují. Taková je příroda.
Na tomto světě existujeme ve zvířecím těle, a proto musíme udržovat rovnováhu, ke které příroda zavazuje každé zvíře. A ten přídavek k živočišné úrovni, který získáváme díky naší lidské mysli a pocitům, musíme vyvážit také, ale tak, abychom jej už nepoužívali na zvířecí úrovni, ale jako lidé.
Lidská etapa znamená zcela jinou rovnováhu mezi silami dobra a zla. Jako člověk jsem povinen posuzovat dobro a zlo objektivně, uznávat právo na obojí a rozhodovat o tom, co může být mezi nimi. Takto si utvářím svůj pohled na svět a chápu, že musím používat jednu i druhou sílu v jejich vzájemném působení, v rovnováze, ve správném vzájemném vztahu.
Pro mě dobro ani zlo neexistuje. Obě tyto síly se mezi sebou spojují, aby vytvořily můj dobrý stav, tj. pokročilejší, vyšší stav. Harmonie mezi těmito dvěma silami se pro mě stává dobrem. Ne jedna, nebo druhá síla – ale spojení mezi nimi.
To už je dobro a zlo ve své absolutní formě, ve vztahu k našemu vývoji. Budu však já, běžný člověk, schopen tento vývoj vnímat jako dobrý?
Odpověď: Záleží na člověku, na jeho vzdělání, výchově, vnímání světa. Dítě, dokud nedospěje do určitého věku, ještě ničemu nerozumí a řídí se svými touhami, stejně jako zvíře. Přirozeně si vybírá, co se mu líbí, a co ne.
Musíme ho omezovat, protože od chvíle, kdy se narodí, není zvířetem, ale malým člověkem. Zvíře má vnitřní program, který mu umožňuje správně využívat všechny jeho schopnosti.
Zvíře nespadne z výšky, nesežere něco, co mu škodí, a neublíží si. Kojenec se však může zranit, a proto potřebuje dohled. Od prvního dne po narození jsme povinni o něj začít pečovat.
Mládě zvířete je samostatné. Pokud je opuštěno v lese, kde je v jeho blízkosti potrava, může přežít. Samo bude vědět, co má a co nemá jíst, na co si má dávat pozor, a zůstane naživu. Dítě však samo nepřežije. Musíme ho neustále učit, co je pro něj dobré, co špatné a jak má používat všechny věci, aby rostlo.
A nemělo by růst jen fyzicky, i když i to je třeba ho naučit. Až trochu povyroste a naučí se žít v tomto světě, starat se o své tělo, pak bychom ho měli začít učit mentálně, vnitřně, psychologicky.
Pochopení dobra a zla znamená, že dítě umí využívat tyto dvě síly kolem sebe v sobě i v druhých a za všech okolností udržovat rovnováhu se svým okolím. Život je v podstatě rovnováha ve mně a kolem mě. To je to, co musíme naučit malého člověka: jak dosáhnout vnitřní rovnováhy a rovnováhy s okolím na živočišné úrovni, kde se nachází naše tělo, a na lidské úrovni, ve společnosti, ve spojení s ostatními lidmi.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!