Svátky – sjednocení duší

Nyní nastalo období židovských svátků – jaký je jejich kabalistický význam?

Podle programu stvoření je veškerý život procesem nápravy egoismu. Byl stvořen pouze proto, abychom ho používali pro odevzdávání v lásce k lidem a od nich ke Stvořiteli. Život nemá jiný cíl, smysl a naplnění.

V tomto procesu existují obyčejné činy nápravy, což jsou všední dny a zvláštní činy, což jsou soboty a svátky.

Svátky jsou specifické činy nápravy, které Tóra rozděluje na Chagim (Pesach, Šavuot, Sukot) a Moadim. Moadim (v překladu posvátná shromáždění, posvátná – protože „odevzdávání“ se nazývá svatost) dosahují zvláštní úrovně sblížení se Stvořitelem, protože jsou provedeny nápravy v záměru většího spojení (shromáždění) duší.

Velký kabalista Ari tyto stavy podrobně zkoumá ve své knize „Ta‘amej Micvot“. V naší době Moadim neexistují – protože nemáme vybudovaný Chrám a nejsme na úrovni shromažďování duší do jediné společné. Dalšími svátky jsou svátky podle dat v kalendáři, tedy podle přímého plnění programu konečné nápravy. Jsou to Soboty, Roš Chodeš (nov), Roš ha-Šana (Nový rok), Jom Kipur (den smíření). Svátků je celkem pět: Pesach (v dubnu), Šavuot (v červnu), Roš ha-Šana (v září), Jom Kipur (v září), Sukot (v říjnu).

Každý z nich představuje určitý stupeň vzestupu na 125 příčkách žebříku při nápravě duše, od úrovně našeho egoistického světa, až po úplnou podobnost duše se Stvořitelem, se světem nekonečna.

Všechny mimořádné dny jsou stavy vzestupu, díky jedinečnému spojení duší do stále větší vzájemné jednoty, aby se staly jako Jedno, jako Stvořitel.

Všechny svátky jsou dědictvím z dob, kdy se izraelský národ nacházel na duchovní úrovni a prováděl činy nápravy podle plánu Stvořitele. V naší době byly tyto činy nápravy egoismu a jednoty duše nahrazeny religiózními modlitebními rituály.