Úzká pěšinka „mezi soutěskami“

Začalo odpočítávání třítýdenního období, které se nazývá „mezi soutěskami“, období nepřízně osudu, bolestivého průchodu úzkou štěrbinou. Tento čas se vztahuje ke zničení Chrámu. Nejde o fyzickou stavbu, která byla zničena v Jeruzalémě, ale o duchovní Chrám.

Fyzický čas je otiskem duchovního času, proto v našem světě existují symbolická data, která mají duchovní kořeny.

Čas „mezi soutěskami“ symbolizuje duchovní stav, během kterého jsme nezvládli vydržet duchovní tlak a rozbili se. To znamená, že Chrám, duchovní clona, zeď byla rozbita. I dnes si připomínáme toto rozbití.

Je řečeno, že „každý den, kdy není Chrám obnoven, je jako kdyby byl opět zničen“. Až do té doby, dokud znovu nepostavíme Chrám, naši duchovní nádobu, Kli, deset Sfirot vzájemně propojených a připravených udržet uvnitř nejvyšší Světlo Chochma. Světlo Chochma naplní Kli a to bude znamenat, že je Chrám obnoven.

Chrám musí být postaven v našem srdci, z naší společné touhy, a ne z kamenů. Bude to Třetí Chrám, tedy dokonalý. První a Druhý chrám postavila malá skupina lidí, která přišla ze starověkého Babylonu a prošla egyptským vyhnanstvím. A pak byly oba chrámy zničeny, tak se to muselo stát.

Ale Třetí Chrám postavíme společně s celým světem. Postavíme jej uvnitř, ve svých srdcích, ve svých touhách, které naplníme dokonalým odhalením Stvořitele, Světlem Chochma. Tento Chrám, tento stav již bude existovat navždy, protože se na něm podílejí všechny duše, které provádějí veškeré nápravy a jsou zcela naplněny Stvořitelem.

K tomu musíme dojít a podle znamení, která se nyní odhalují, jsme tomuto stavu velmi blízko. Nemělo by to zabrat mnoho času, musíme si jen přát přebudovat se uvnitř, aby v nás existovala jen jedna touha.

Ve všech stavech, které se odhalují, je třeba usilovat o sjednocení jako jeden člověk s jedním srdcem. Není potřeba nic jiného, než se snažit ze všech sil tak, jako by to byla naše poslední šance na záchranu před sobectvím.