Ve světě informací

V 60. letech minulého století v Německu upustila zaměstnankyně jedné z vědeckých laboratoří těsně uzavřenou baňku s jedem do nádoby s vodou. Na svou chybu nechtěla upozornit, a tak ji tam nechala.
O tři dny později byla baňka s jedem odstraněna, a přestože byla pevně uzavřena a jed se nemohl smíchat s vodou, laboratorní myši, které dostaly tuto vodu k pití, uhynuly. Voda se s jedem fyzicky do kontaktu nedostala, přesto absorbovala jeho destruktivní informace.

Jde o to, že vodu, jed, celou neživou, vegetativní a živočišnou přírodu vnímáme jako samotný materiál.

Celý náš svět je světem vektorů a sil. My je však necítíme jako síly, ale představujeme si je jako hmotu v různých podobách.

Pokud se tedy odpoutáme od hmoty, budeme schopni se přenést do světa informací, do silového pole. Poté zjistíme, že vše kolem nás, včetně nás, je silovým polem. To se přenáší a komunikuje mezi sebou právě prostřednictvím informačních dat.

V tomto případě je vlastně jedno, jak a kde děje probíhají. Zda přes nějaké zábrany, omezení, extrémní podmínky, jaká je difúze nebo vektorový efekt. Informační data působí na obrovské vzdálenosti i přesto, že jsou uzavřena v nádobě, jako je skleněná baňka.

I když se nám v našem hmotném světě zdá, že těla spolu nejsou propojena, přirozeně na sebe navzájem působí. Zejména jemnými silami a v malých dávkách.

Voda, to je jaká síla?

Voda je celková oživující sila naší přirozenosti, protože jsme stvořeni na základě vody. V podstatě jsme mohli být stvořeni na jakémkoli jiném základě. Ale vlastnost vody je vlastností odevzdávání, vlastností dávání a oživování, je nositelkou laskavého vztahu jednoho objektu ke druhému. Pokud jsou spojeny vodou, pak jsou přenášeny pozitivní informace.