„Odpusť mi, lásko, prostě se to stalo…“

Nevěra je pro manželství bolestivým tématem. Průzkumy ukazují, že až 40 % mužů i žen podvádí své partnery. V USA se k nevěře přiznalo dokonce 71 % respondentů.

Za hlavní důvody označují pomíjivost lásky: sexuální a citovou neuspokojenost, problémy v komunikaci a vzájemné odcizení.

Když se ale podíváme hlouběji, zjistíme, že příčina nevěr nespočívá v lásce samotné. Je zakořeněná v lidské přirozenosti: člověka vždy láká to, co je skryté, to, co mu chybí.

Touha po potěšení

Člověk neustále usiluje o nové zážitky a potěšení – z jídla, sexuality, dětí, krásy, hudby nebo vědy. A právě v tom potřebuje neustálou změnu. Proto například zpestřujeme jídelníček: když máme velký hlad, sníme cokoliv. Ale jakmile je hlad utišen, stáváme se vybíravějšími a toužíme po delikatesách.

Stejně to funguje i v dalších oblastech – v cestování, vztazích i v sexu. Pokud není jiná možnost, spokojíme se s tím, co máme. Ale jakmile se objeví možnost volby, vzbudí v nás touhu získat něco víc.

Největší potěšení

Sexuální touha je přírodou nastavená tak, že její uspokojení přináší nejsilnější potěšení. Je to spojeno s pokračováním rodu – kdyby toto přání neexistovalo, lidé by možná vůbec nevytvářeli vztahy.

Potěšení ze sexu je tak intenzivní proto, že v sobě nese odraz duchovního prožitku. Spojení se Stvořitelem – duchovní „zivug“ – je nejvyšším požitkem, z něhož v našem světě zůstává jen malá jiskra. Ta se obaluje do forem, které známe: jídlo, sex, děti, sladkosti, teplo. A právě v sexuálním potěšení člověk prožívá nejsilnější záři tohoto světla.

Může se nevěra omluvit?

Znamená to, že člověk, který podvedl svou ženu, může říct: „Odpusť, lásko, nemůžu za to, tak to prostě je, je to přirozenost?“

Kdybychom žili jen podle instinktů jako zvířata, pak možná ano. Ale člověk není zvíře. Pro něj je důležitá i rodina, děti, přátelé. V tomto prostředí se cítí chráněný, opečovávaný a podporovaný.

Rodinné zázemí je zakořeněné hluboko v lidské přirozenosti. Existovalo od pradávna ve všech kulturách a národech.

Proč se tedy dnes rodinné hodnoty rozpadají? Protože naše ego už nedokáže být spokojené s tím, co má. Chce všechno a hned. Tato nespokojenost přivedla společnost ke krizi – a nejvíc se projevuje právě v rodinných vztazích.

Rozvody nesmí být samozřejmostí

Rozhodnutí opustit rodinu a děti ale nemůže být ospravedlněno pouhou vášní. Podle mého názoru je to nepřijatelné. Jenže dnešní společnost člověka nevychovává správným směrem. Naopak – spotřebnímu systému vyhovuje, když lidé rodiny nerozvíjejí. Svobodní se mohou několikrát ženit či vdávat a utrácet mnohem více sami za sebe.

Proto se rozvody staly běžnou normou. Ale tím společnost sama sebe přivádí na pokraj zhroucení. Pokud tomu chceme zabránit, musíme vytvořit jasné společenské klima, v němž rozvod není přijímaný jako běžná věc.

Člověk je odrazem společnosti. Neustále přejímá její vzory chování – od dětství i z prostředí, v němž se pohybuje. Proto je nutné měnit především veřejné mínění, aby bylo jasné, že lehkovážné chování vůči partnerovi je odsuzováno.

Rodina jako nejvyšší hodnota

Chceme-li situaci změnit k lepšímu, musíme v celé společnosti otevřít diskuzi o smyslu a hodnotě rodiny. Prvním krokem by mělo být odmítnutí rozvodu jako přijatelného řešení.

A postupně je třeba zabývat se i dalšími problémy, včetně nevěry. Praxe ukazuje, že po několika měsících nebo letech se bouře kolem nevěry obvykle uklidní a lidé si uvědomí, že rodina, děti a vnoučata mají mnohem větší cenu než prchavé vztahy.

Společnost musí udělat vše pro to, aby rodina v lidském vědomí zůstala nejvyšší hodnotou. Jinak je její pád jen otázkou času.