Chanuka je oslavou Světla ve mně!

Pokud v sobě člověk správně uspořádá tyto tři vnitřní vlastnosti: „svíčku“, „olej“ a „knot“, dospěje do stavu zvaného „Chanuka“ (ze slov „chanu ko“ – „zastavili se zde“), jedná se tedy o krátký oddech uprostřed cesty.

„Olej“ je náš materiál, naše touha se těšit, obsah nádoby (Kli). Ze Světla, které přitahujeme zvenčí, není schopen vzplanout sám od sebe, nýbrž pouze s pomocí knotu.

Knot musí být do oleje ponořen a zároveň z něj vyčnívat – symbolizuje clonu, kterou stavíme vně egoistické touhy (mimo olej).

Díky té části egoistické touhy, kterou jsme schopni včlenit dovnitř clony, tj. oleje, kterým je napuštěn knot – může olej zářit, být v kontaktu s Vyšším světlem.

Ale to jen za podmínky, že olej může nejen proniknout dovnitř knotu, ale také se povznést nad úroveň oleje, egoismu – k Bině, ke Světlu, k dávání! Teprve pak může zářit!

Světlo vychází z horního okraje knotu, tam, odkud vychází ven a ztrácí spojení s olejem, egoismem.

Odražené světlo, oheň stoupající zdola Nahoru, dospěje ke Keteru v deseti Sfirot Odraženého světla, a tam se téměř přeruší spojení mezi Odraženým světlem a silou přijímající touhy, egoismu, z něhož pochází síla hoření.

Olej stoupá Vzhůru knotem a teprve tam se dosahuje kontaktu, podobnosti vlastností mezi olejem v knotu a Světlem.
Mohou svítit jenom společně. Světlo se nemůže projevit, dokud není spojeno s knotem a olejem v něm.

Když si představíme hořící svíčku, můžeme pochopit vnitřní práci člověka: co musíme sami se sebou udělat, aby naše duše dosáhla podobnosti se Světlem, se Stvořitelem.

Touha nezmizí, ale celá se musí připojit k cloně, ke knotu. Z něho vytváříme svou střední linii, nakolik jsme schopni vnést olej čili touhu dovnitř knotu.

K cloně se může připojit jen malá část touhy. Knot symbolizuje fragment, tenkou nitku, jíž se měří shoda naší touhy se Světlem.

Clona, střední linie, je budována z těchto dvou sil: oleje a knotu, levé a pravé linie. Pravá linie je odevzdávání, Světlo, a levá linie je přijímání, olej.

Střední linie, kterou vytváříme ze dvou Vyšších vlastností přijímání a odevzdávání, se nazývá duše.