Alegorie o mudrci a vládci

Existuje alegorie o muži, který měl sen, v němž viděl krále v nebi a mudrce v pekle.
Zeptal se Boha: „Proč, jaký je k tomu důvod? Myslel jsem si, že to bude naopak, že král bude v pekle a mudrc v nebi.“ A dostal odpověď: „Tento král byl přijat do nebe pro svou náklonnost k mudrcům. A mudrc byl poslán do pekla pro svou blízkost ke králům.“

Nabízí se otázka: Jaké hodnoty by měli vládnoucí lidé uznávat, aby oceňovali rady mudrců, a nebyli pod vlivem politiků, ekonomů a podobně?

Vládce by si měl především uvědomit, že se potřebuje obklopit mudrci, ke kterým cítí velkou úctu.

Mudrcem je člověk, který se snaží pochopit smysl života. Takže vládce, který se má starat o lidi, bezpečnost země, ekonomiku a tak dále, se musí obklopit lidmi, kteří přemýšlejí o smyslu života. Pak se vše obrátí k lepšímu.

V minulosti existovaly některé památné příklady „králů-mudrců“, například král David a král Šalamoun. Oba ztělesňovali moudrost a obklopovali se mudrci. Je až směšné předpokládat, že by dnešní vládnoucí garnitura dosáhla takových vysokých vlastností, ale je však zřejmé, že pouze lidé těchto vysokých kvalit mohou být dobrými vládci.

Moudrost nade vším ostatním

V alegorii byl mudrc kvůli své blízkosti k vládcům poslán do pekla. Zdánlivě je zde rozpor: Jak se může mudrc nepodřídit moci vládců?

Mudrc musí být zcela nezávislý a pak mohou vládcové jeho názorům naslouchat. Nezávislost mudrců je důležitá. Proto nám alegorie o poslání mudrce do pekla ukazuje, že byl ve skutečnosti nemoudrý, protože se nechal ovlivnit mocí, kterou má vládce.

Z toho můžeme vyvodit, že pravý mudrc je ten, kdo upřednostňuje moudrost před všemi ostatními hodnotami, kdo staví moudrost nade vše ostatní. Dobrý vládce je pak ten, kdo se sklání před moudrostí mudrců a upřednostňuje jejich názory před jinými. Je to samozřejmě v rozporu s tím, jak svět v současnosti funguje, kdy většinu dnešních mocenských pozic zaujímají profesionálové z oblasti ekonomiky, bezpečnosti a politiky. Takoví lidé táhnou lidstvo špatným směrem.