Amerika zažívá krizi sociální důvěry

Žijeme v době krize sociální důvěry a situace se bude zhoršovat natolik, až se naše vztahy posunou k bodu mrazu a my nebudeme schopni se na ničem dohodnout. A z tohoto stavu společnosti, jakoby zamrzlé v ledovci, uvidíme, že ze vzájemné nedůvěry nic prospěšného nezískáme, a začneme toužit po vřelosti a lásce.

Pak budeme potřebovat vzdělání a návod, jak obohacovat naše vazby, jak se k sobě navzájem přiblížit a jak své vztahy rozehřát láskou.

Na jedné straně se bude stále prohlubovat vzájemná nedůvěra a z toho vyplývající chlad ve vztazích, na druhé straně nebudeme mít jinou možnost, než se naučit, jak nás příroda v rámci našeho evolučního vývoje tlačí do stavu bezradnosti a bezvýchodnosti.

Rostoucí nedůvěra a chlad ve vztazích jsou způsobeny naším neustále rostoucím egem – touhou užívat si na úkor druhých a přírody. Ego dosáhlo obrovských rozměrů a činí naše vztahy stále chladnějšími. Nakonec zjistíme, že už nejsme schopni vyjít si v ničem vstříc. A to bude ten správný čas začít uměle aktivovat laskavé vztahy.

Jak uměle aktivovat laskavé vztahy pozitivními vazbami?

Tento proces budeme muset zahájit v malých skupinách lidí, kteří si uvědomují nutnost transformace negativních lidských vztahů a kteří budou ochotni nad vrozenou vzájemnou nedůvěrou budovat ohleduplnost a úctu.

Zapojíme-li se do tohoto procesu učení, které obohacuje naše propojení a zaměřuje se na praktický nácvik pozitivních interakcí v malých skupinách, začneme vnímat, jak nás příroda tlačí k tomu, abychom žili jako jedno tělo se vzájemnou odpovědností mezi jeho částmi. Je to podobné, jako když buňky a orgány žijí a fungují ve společném a harmonickém zájmu o zdraví a blaho organismu.

Jak mohou rozmanité, a dokonce protichůdné části existovat v harmonickém spojení? Je to proto, že existuje přirozený systém života, který je spojuje dohromady.

Musíme do sebe nasávat pozitivní sílu přírody – sílu vzájemnosti, lásky a spojení. Tato síla nás propojí stejně, jako se propojují buňky a orgány lidského těla.

Naším dalším vývojovým stupněm je uvědomit si naši propojenost a vzájemnou závislost. Musíme pochopit, jak důležitý je vzájemný respekt, že život ve vzájemné nedůvěře nepovede k ničemu dobrému a že se musíme navzájem pečlivě a s úctou o sebe starat.

Až k takovému uvědomění dospějeme, pak se v nás vyvine silná touha po pozitivní síle lásky přírody, která vzkřísí naši vzájemnou závislost. Je to všudypřítomná síla, ale čeká, je skryta našemu egoistickému vnímání. Je to vlastně ta síla, která v nás zamrzla a přestala růst, a našemu egoistickému myšlení bylo dovoleno, aby řídilo naše životy.

Když do našich vztahů vstoupí pozitivní síla přírody a pochopíme, že na ní závisí naše přežití, pak můžeme tuto sílu takříkajíc „vytáhnout z mrazáku“ a nechat ji, aby nás vedla: Aby nás nejdříve spojila nad naší vzájemnou nedůvěrou a pak toto spojení dále zesilovala, dokud nepocítíme, že žijeme v jednom těle, že jsme jeden člověk.