Od lásky k nenávisti je jeden krok

Podle židovské tradice se 15. Av slaví jako den lásky. Kdysi, v dávných dobách si mladé dívky v tento den oblékaly bílé šaty a chodily tančit do vinic. A mládenci se dívali na dívky a vybírali si nevěsty.

Dnes již v Izraeli nikdo tančit do vinic nechodí, lidé však chodí do obchodů nakupovat květiny a dárky pro své blízké. Tento svátek zaujímá velmi důležité místo zejména mezi mladými lidmi.

Proč slavíme tento den?

V den 9. Avu, týden před svátkem lásky, se odhaluje nenávist, zdroj všeho zla. A pak 15. Avu se odhaluje její náprava a dobrota. Nenávist a láska jsou dvě strany téže mince: projev touhy přijímat potěšení ve své špatné a dobré podobě.

Na jedné straně se vše realizuje uvnitř našeho egoismu, na druhé straně přichází jeho náprava z nenávisti na lásku. Od lásky k nenávisti je jen jeden krok, protože potřebujeme provést pouze jeden čin – probudit Vyšší světlo, aby provedlo tuto změnu.

Je řečeno: „Vytvořil jsem zlý počátek“ – náš egoismus, k jehož plnému odhalení dochází v den 9. Avu, „a také Tóru, jako prostředek k jeho nápravě, protože její světlo vrací ke zdroji“. To znamená, že v přírodě je Světlo, zvláštní síla, kterou je třeba správně probudit, a ta pak napraví naše zlo v dobro.

Sobecký počátek je příčinou všech našich těžkostí, od nepatrných potíží až po tragická neštěstí a smrt. Ale Světlo, které vrací ke Zdroji, všechno toto zlo proměňuje v dobro. Od člověka se vyžaduje pouze prosba, aby se to stalo, a Vyšší světlo okamžitě provede tuto nápravu, pokud byla naše prosba opravdová a správná.

Proto láska a nenávist jdou vždy společně. Láska a nenávist, dobro a zlo, pravda a lež, temnota a světlo jsou si ve své pravé podobě vzájemně velmi blízké. Pokud nerozumíme tomu, co to je, a nahrazujeme tyto pojmy a vzájemně je zaměňujeme, pak mezi nimi vzniká velká vzdálenost a zmatek.

Když ale dojde k opravdovému uvědomění zla, jako 9. Avu, pak je již jasné, co je třeba udělat, jak reagovat, a proto přichází 15. Av – svátek lásky.