Pesach

Pesach znamená přechod od vnímání našeho světa, který je vlastní každému člověku tohoto světa, ke vnímání Vyššího světa. To dokáže pouze kabalista.

Pesach je stejně jako všechny židovské svátky čistě kabalistický svátek. Vypovídá o skoku člověka ze stavu neschopnosti sjednotit se s ostatními, do stavu, kdy mu to jeho egoismus umožňuje.

Východ člověka z pod vlády egoismu ke sjednocení s lidmi, kteří jsou mu duchem blízcí, je to, čemu se říká Pesach.

Co mu takový skok umožňuje?

Touha. Od počátku vstupu do Egypta až do konce pobytu v Egyptě se neustále rozvíjí velká sobecká touha, která nedovoluje lidu Izraele vzájemnému sjednocení.

A národ Izrael se musí sjednotit, aby ve vzájemném spojení odhalil Stvořitele – vlastnost odevzdávání a lásky. A když vidí, že nemá žádnou možnost, jak to udělat, cítí se jako by byl v egyptské temnotě. Nyní je připraven udělat cokoli, jen aby se z ní dostal! Tomu se říká východ, spása z moci Egypta.

Vezmeme-li to z hlediska stavu, kterým člověk prochází a kabala o něm často hovoří, pak se jedná o vlastnost člověka, který je připraven udělat cokoli, dokonce se vrhnout do moře, jen aby se vymanil z pod vlády svého egoismu, pozvednul se nad něj a dosáhl vlastnosti Stvořitele – odevzdání a lásky.

Vrhá se do moře, ale moře se před ním rozestupuje. Projde jím, odřezává se od svého ega, a tak se stane připraveným k tomu, aby se nacházel nad svým egoismem, začíná s ním pracovat a přetvářet ho na altruismus. A to je východ z Egypta, který slavíme na Pesach.