Síla dobra a síla zla, část 1

Všechna náboženství představují svět tak, jako by jej ovládaly dvě síly – síla dobra a síla zla. A takto vnímá svůj život i běžný člověk, kterému se zdá, že je ovlivňován špatnými i dobrými silami. Co je dobrá síla, která vyvolává všechny dobré události, a co je zlá síla, která způsobuje všechna neštěstí?

Mnoho lidí sní o tom, aby na světě existovala jen jedna síla dobra, a vůbec nechápou, proč vlastně existuje síla zla. Tato dualita, neustálý boj mezi dobrem a zlem, světlem a tmou, ničením a budováním, nás provází po celý život. Proč existuje tento rozpor mezi silou dobra a silou zla?

Ve skutečnosti žádný rozpor neexistuje. To pouze my některé síly pokládáme za dobré a jiné za zlé. V přírodě špatné nebo dobré síly nejsou. Existují pouze síly opačné: plus a mínus, přitažlivost a odpudivost, světlo a tma.

Harmonie a rovnováha

Bez těchto dvou opačných sil by nebyl možný život, v živých organismech by neexistovala látková výměna, neexistoval by metabolismus, neexistovalo by spojení mezi elementárními částicemi ani mezi kosmickými objekty ve vesmíru, jež je sdružuje do jednoho celku.

Život je vždy založen na konfrontaci dvou sil a probíhá ve „střední linii“, která je obě spojuje. Život vzniká v objektu nebo v těle, v němž působí tyto protikladné síly.
Když dosáhnou určité rovnováhy, vzniká další fáze obnoveného života.

To znamená, že protikladné síly, které se setkávají ve hmotě, mezi sebou vytvářejí určitý druh harmonie. Ukázalo se, že z elektronů a pozitronů – z protikladných sil uvnitř atomu – vznikají celé atomy, které se pak spojují v molekuly.

A v molekulách již antagonistické síly jednají tak, že mezi sebou mohou rozhodovat, co je pro jejich spojení dobré, a co špatné. A tak přitahují, asimilují a vstřebávají látky, které jsou pro ně dobré, a vylučují ty škodlivé. Takto probíhá metabolismus, život a vývoj.

Definování dobra a zla

A to vše zásluhou správné kombinace dvou opačných sil. Bez toho by nebyl rozvoj ani život. Jinak by se nemohl vyvinout ani náš vesmír složený z neživé hmoty, natož rostliny. V rostlině jsou opačné síly zkombinovány složitějším způsobem, na úrovni živočichů jsou kombinace ještě složitější.

A v lidské mysli a vnímání dochází ke složitému vyjasňování, definování dobra a zla na všech úrovních. Naše mysl je postavena tak, že neustále analyzujeme boj protichůdných sil a hledáme, jaká forma jejich kombinace může přinést nejvíce užitku.

Není možné používat pouze jednu sílu bez druhé, nýbrž pouze obě společně v jejich vzájemné interakci. Takto je organizován veškerý život.

Na úrovni neživé přírody, rostlin a živočichů tento systém skvěle funguje a krásně se vyvíjí. Pokud někdy v přírodě vidíme nějaké katastrofy, je to jen proto, že je posuzujeme ve vztahu k sobě samým. Ve skutečnosti je však celý vesmír, celý svět neživé přírody, rostlin a živočichů hnán kupředu pozitivními a negativními silami, které na sebe vzájemně působí a pohánějí vpřed evoluci.

Svoboda volby

Vše je v pořádku, dokud nedojde na člověka. Člověk je také ovlivňován těmito dvěma silami „dobra“ a „zla“, jak jim říkáme. Kdybychom znali program přírody a udržovali pozitivní a negativní síly v rovnováze, žili bychom klidný a vyrovnaný život.

Problém spočívá v tom, že člověk má svobodu volby. Vybírá si rovnováhu kladných a záporných sil podle svého přání. Zde vstupuje do hry naše původní, zkažená egoistická přirozenost, kvůli níž se rozhodujeme tak, jak je to pro nás příjemnější a pohodlnější, místo abychom se rozhodovali správně.

Více než pravda nás zajímá zisk. A tak se začínáme ubírat křivolakou cestou a nekráčíme středem mezi negativní a pozitivní silou, které by si měly být rovny a měly by se vzájemně správně kombinovat, aby vývoj postupoval kupředu. Místo toho se stále přikláníme ke směru, který nám nejlépe vyhovuje, přičemž to děláme na úkor ostatních.

Všichni jsme součásti téže celistvé přírody a měli bychom existovat ve společné harmonii s celým neživým, rostlinným a živočišným světem a vyvíjet se s ním stejným směrem. Kdybychom měli svobodu volby, ale přesto zachovávali rovnováhu mezi oběma silami a udržovali je v harmonii, vyvíjeli bychom se správně.

Nedovolili bychom si využívat přírodní síly více, než je nutné k tomu, abychom žili v harmonii se sebou samými a svým okolím. Náš život by byl prostý, ale klidný. Z přírody bychom získávali to, co potřebujeme k existenci, a všechny ostatní síly bychom využívali pro svůj vnitřní rozvoj.

Všechna neštěstí lidstva začala, když se lidem podařilo vyrobit více zboží, než potřebovali k životu. To je zlomový bod, od kterého lidstvo začalo postupovat směrem ke stále větší nerovnováze. Od té doby jsme ztratili rovnováhu sil a začali jsme je otáčet tak, jak to vyhovovalo našemu egoismu.

Úroveň nazývaná „člověk“

Obecné schéma je následující: existuje pozitivní síla, negativní síla a uprostřed jsme my lidé se svým egoismem. Kdybychom tyto dvě přírodní síly využili k rovnováze svého života a veškerý egoismus, který se v nás probouzí, realizovali pouze pro svůj vnitřní, duchovní růst, dostali bychom se na další stupeň, který se nazývá „člověk“.

Náš materiální život, tj. život našich těl na živočišné úrovni, se vším, co potřebují: jídlo, rodina atd. – by zůstal dole v rovnováze a ve stavu, v jakém by měl být. A my bychom svůj egoismus využívali k tomu, abychom tyto dvě protikladné síly uvedli do rovnováhy a povznesli se na duchovní úroveň, k duchovnímu životu.