Duchovní vidění na kontrastu světla a tmy

K cíli stvoření není možné jít po přímé cestě, vždy se od ní budeme odchylovat, raz jedním směrem, pak druhým směrem. Je to jako raketa letící k cíli, která se stále vychyluje pod nějakým úhlem, ale neustále se koriguje směrem k cíli. Tak i my scházíme z přímé cesty a napravujeme odchylku, a zase bloudíme a zase napravujeme, až konečně dosáhneme cíle.

Nemůžeme pocítit, že jsme na správné cestě. Vždy potřebujeme nějaký posun k posouzení našeho stavu. A pokud necítím odchylku od cesty, pak jsem v nulovém, neutrálním stavu bez možnosti postupovat.

Všechny naše smysly: zrak, sluch, čich, chuť, hmat, jsou vytvořeny na kontrastu dvou kvalit – na rozdílu mezi pravdou a lží, hořkým a sladkým. Pouze tímto způsobem začínáme chápat, kde se nacházíme.

Stěžujeme si na problémy v rodině, v práci, ve skupině, procházíme mnoha různými stavy, někdy špatnými, někdy dobrými. To není náhodou, je to právě proto, že jen díky protikladům, kontrastu světla a tmy, můžeme hodnotit sami sebe.

A čím dále postupujeme, tím je toto hodnocení jemnější a odchylka menší. Začínáme s velkými odchylkami a pak se jejich amplituda stále více zužuje. A blízko cíle se odchylky stávají zcela mikroskopickými, ale zároveň nesmírně důležitými. To znamená, že jak se přibližuje k cíli, amplituda odchylky od plus k mínus se stává stále důležitější a důležitější.

Špičkový specialista kterékoli vědy rozpozná i v té nejnepatrnější otázce velkou řadu podmínek. Běžný člověk si všimne pouze velmi velkých věcí.

Při práci ve skupině se tedy musíme snažit vidět v našich vztazích tyto výkyvy, rozdíly, změny mezi dobrem a zlem a odlišovat jedno od druhého. Nemůže být dobro bez zla a zlo bez dobra, ani v rodinném životě, ani v životě skupiny. Ale to vše není dáno proto, abychom se na to vážně soustředili, ale abychom tyto změny vnímali jako prostředek k dosažení Stvořitele a neustále Ho měli před očima.

Natolik zvětšujeme rozlišení a dosahujeme takové přesnosti, jako bychom předtím měřili odchylku v metrech, a teď jsme zvětšili měřítko na milimetry. Stáváme se jemnějšími a citlivějšími vůči změnám, které se odehrávají v každém z nás a v nás všech dohromady.

Vy jste Mě vytvořili

A nejde jen o změnu rozlišení, ale o jiné světy. Takto se pozvedáme ze světa Asija k Jecira, Bri´a, Acilut, Adam Kadmon až do světa Nekonečna. Jde o to, jak jemně rozlišujeme rozdíl mezi přijímáním a dáváním, mezi Stvořitelem a stvořením, mezi světlem a temnotou ve všech jejich variantách.

O tom je řečeno: „Moudrost přichází se zkušeností.“ Čím více pracujeme, tím větší citlivost vůči všem těmto jevům rozvíjíme do takové míry, že začínáme pociťovat duchovno.

Duchovní svět je právě zde! Zde je přítomen Stvořitel i Šchina, zde je všechno duchovní. Ale kde to je, proč nic nevidíme? Prostě na to nemáme citlivost, jako malé děti, které nevidí ani polovinu toho, čeho si všimnou jejich rodiče. A tuto citlivost k dávání si musíme v sobě vypěstovat, ke zvláštním vztahům mezi lidmi.

Tento zvláštní vztah mezi lidmi nazýváme „Šchina“ a sílu v něm obsaženou nazýváme „Stvořitel“. Proto je řečeno: „Vy jste Mě vytvořili.“ Budujeme takový stav, ve kterém odhalujeme Stvořitele.

Všichni jsme spojeni ve Stvořiteli, a proto se to nazývá střední linie.