Jak na to, abychom se mohli rozhodovat s jistotou a správně?

Přesvědčivá a správná rozhodnutí můžeme učinit tehdy, pokud získáme předem absolutní znalost jejich výsledku tak, že dokážeme pozorovat naši současnost jakoby z budoucnosti. Takto se musíme naučit výsledek předvídat a očekávat. Právě k tomu jsou rozhodnutí určena – pro budoucnost. Představme si budoucí stav a pak se rozhodujeme.
Jakmile rozhodnutí učiníme, musíme je překontrolovat, definitivně potvrdit a pak podle něj jednat. Jinak je každá minuta navíc ztrátou času.

Správné rozhodnutí by nemělo záviset na momentálních okolních podmínkách nebo našich náladách. Proto je posouzení rozhodnutí zásadním aspektem správného rozhodnutí. Mělo by být standardní a pevné, na jehož základě pak musíme jednat.

Poté, co jsme začali realizovat svá rozhodnutí, můžeme dojít k poznání, že naše rozhodnutí nebylo správné. V takovém případě se nedá už nic dělat a není koho obviňovat. Je velmi důležité, abychom si vinu za žádných okolností nevyčítali.

Jak můžeme zabránit tomu, abychom nepropadli sebelítosti? Tím, že celý proces přisoudíme řídícím zákonům přírody, které ovládají každý náš čin, myšlenku a touhu.

To je zlaté pravidlo rozhodování: po našem úsudku, rozhodnutí a jednání je zbytek na silách přírody, které působí v našem životě. Příroda je výsledkem. Není čeho litovat, protože výsledek byl zařízen mimo hranice našeho vnímání a kontroly.

Příroda tak na nás působí od počátku procesu a nakonec pochopíme, že jsme to nebyli my, kdo posuzoval, přehodnocoval a rozhodoval, ale příroda, která na nás celou dobu působila. V životě tedy nemáme čeho litovat, protože vše je uspořádáno podle zákonů přírody, které působí mimo dosah naší mysli.