Byl by život bez konfliktů lepší?

Mohlo by se zdát, že život by byl lepší, kdyby neexistovaly žádné neshody, protože pak by nebyly žádné války a konflikty. Pravda je ale ve skutečnosti jiná. Bez neshod by byly naše životy jednostranné, jednotvárné a lidstvo by se nemohlo rozvíjet.

Kabalista Jehuda Ašlag ve svém článku „Svoboda“ píše o tom, jak lidstvo postupuje prostřednictvím rozdílných názorů:

„Musíme být ostražití, aby se názory lidí nepřiblížily natolik, že se vytratí nesouhlas a kritika z řad moudrých a učených, protože láska sebou přirozeně přináší blízkost názorů. A pokud zmizí kritika a nesouhlas, zastaví se i veškerý pokrok názorových proudů a myšlenek a zdroj vědění ve světě vyschne.“

Řešení sporů

Přítomnost rozporů však ještě neznamená válku. Spory můžeme řešit jinými metodami, aniž bychom se pouštěli do fyzických konfliktů.

Války vedeme proto, že ještě nedokážeme řešit rozdílné názory, spory a neshody na úrovni dospělého. Způsob, jak řešíme rozdílné názory pomocí válek, z nás dělá malé děti.

Spory nás mohou vést k příznivému rozvoji, pokud o nich budeme kultivovaným způsobem společně diskutovat.

Kritika názoru druhého je klíčovým aspektem neshod a je zásadní pro rozvoj lidstva, jak o tom píše Jehuda Ašlag ve stejném článku. Bez kritiky bychom se nemohli rozvíjet.

„Čím více je mezi názory rozporů a čím více kritiky, tím více přibývá znalostí a moudrosti a věci se stávají vhodnějšími pro zkoumání a objasňování.“

Je pro nás těžké přijmout kritiku, protože náš egoistický make-up, který nás nutí považovat se za nadřazené ostatním, nechce být kritizován. Ale bylo by velmi nemoudré kritice se bránit. Čím více kritiky, názorů a neshod, tím více dokážeme odhalovat, kdo, kde, jak a proč nás příroda zformovala do tak rozporuplné podoby a pak pochopíme pravdu o sobě a svých životech. Jinými slovy, prostřednictvím neshod a kritiky bychom měli usilovat o pravdu, a pravdu poznáme procházením spletité sítě protichůdných stavů a ​​názorů.

Potřeba zdravé kritiky

Protože však naše ega nesnesou kritiku, často ji nedokážeme konstruktivně využít. Můžeme vidět mnoho příkladů, kdy jedna strana vyvíjí nátlak na ostatní, dokud neustoupí, a pokud i nadále nesouhlasí, propukne z toho válka. Tak se z velké části vyvíjí náš svět. Naše ego zničí mnoho příležitostí k diskusi a růstu.

Kritika je zdravá a konstruktivní tehdy, když vede ke vzájemné diskusi a nakonec k dohodě. Naopak, když vede k odtržení, dokonce až k válce a zničení, pak je samozřejmě škodlivá a destruktivní.

Na konci válek docházíme k závěru, že nemáme jinou možnost, než společně zasednout a všechny záležitosti prodiskutovat. Válka nám dává určitý druh uvědomění si zla naší egoistické povahy, ale přesto nás to neopravňuje způsobovat tak obrovské ničení a utrpení jenom proto, abychom nakonec problémy vyřešili civilizovaným způsobem. K tomu, abychom se probudili a posunuli se vpřed v našem vnitřním dialogu a zkoumání, potřebujeme rozpory a kritiku, ale bez rozpoutávání válek a ničení.

Kdybychom žili ve světě plném dobra a lásky, potřebovali bychom stále kritiku? Samozřejmě, že ano. Vedly by se diskuze a na úrovni vzájemné lásky by se našel určitý společný jmenovatel, který by lidstvo nad všemi rozdílnými názory a rozpory neustále posouval. O takovém stavu se píše, že „láska přikryje všechny hříchy“.