Archív značky pro: svátek Sukot

Svátek Sukot symbolizuje začátek budování duše. A duše začíná z vlastnosti Stvořitele, z vlastnosti Abraháma, která se nazývá Chesed, dávání, otevřené srdce neustále zaměřené na lásku ke stvořením, na jejich blaho.

Je však samozřejmé, že v této formě není možné dosáhnout cíle stvoření, protože vlastnost Abraháma ještě není vlastností stvoření, touhou se těšit, která musí být přítomna v celém tomto procesu. Vždyť právě kvůli této touze původně vznikla myšlenka stvoření.

Musíme se napravit, vždyť myšlenkou stvoření je přivést člověka na úroveň Stvořitele, ke splynutí a podobnosti s Ním. A k tomu nestačí samotná vlastnost Abraháma; je třeba k ní ještě připojit materiál stvoření, touhu se těšit.

Vlastnost Abraháma, Chesed, naplňuje veškerý prostor stvořený Stvořitelem. A Stvořitel si tam přeje vidět všechna stvoření jakožto spojená v lásce a jednotě s Ním. Ale zatím tam žádné stvoření není. Stvoření se objevuje až po narození Izáka – touhy se těšit, která se připojuje k vlastnosti dávání Abraháma.

Abrahám a Izák jsou jeden ke druhému protikladní. A to, co se získá z jejich sloučení, stále ještě nestačí k dosažení cíle stvoření a úplného splynutí se Stvořitelem, ale přesto je to obrovský přibližující krok. Dochází k tomu v podstatě díky oběti Izáka – hlavní činnosti prováděné s touto vlastností, s touhou se těšit, které je zasvěcen druhý den Sukotu.

Praotcové

Abrahám, Izák, Jákob, Mojžíš, Aaron, Josef, David – to nejsou lidé, nýbrž základní duchovní vlastnosti, které existují v systému stvořeném Stvořitelem, a my díky nim můžeme napravit svou duši.

Každý člověk však musí ve svém nitru podstoupit všechny tyto změny: zpočátku se naprosto anulovat vzhledem k vlastnosti Chesed. Poté trochu probudit kritický postoj a dovolit, aby se projevila touha se těšit. A pak člověk začíná slučovat vlastnost Abraháma, Chesed, s vlastností Izáka, Gvurou, vírou výše rozumu.

To znamená, že svou touhu po potěšení využíváme pouze k tomu, abychom nad ní ustanovili vládu přání odevzdávat. Pouze v této formě sami sobě dovolujeme pracovat s naším egoismem. A když jej tímto způsobem napravíme, vznikne střední linie – Jákob.