Agresivita žáků a jejich rodičů překračuje všechny normy, očekávání a veškerá pravidla slušnosti. Učitelé si stěžují, že se děti staly naprosto nezvladatelnými, a současně s nimi i jejich rodiče. Pokud si dříve učitelů vážili, nyní pálí časopisy, přinášejí zbraně, o drogách již ani nemluvě. Učitelé v Německu říkají, že se toto chování stalo možným díky přílivu přistěhovalců.
Read more
Lidstvo již zažilo těžké ekonomické krize, ale pokaždé našlo řešení. Dokonce byla překonána i Velká hospodářská krize třicátých let. Dnes však tvrdíme, že je třeba napravit člověka. Zní to iracionálně… Já to vidím jinak: všechny dnešní problémy vznikají kvůli člověku. V minulých časech jsme způsobili krize různými vnějšími příčinami, avšak v současné době nám začíná být stále jasnější, že zdrojem toho, co se děje, je člověk, který je dezorientován a nechápe, kde se nachází.
Read more
Říká se, že muži mění svět a ženy jej zlepšují. Na tom něco je, souhlasím. Jde o to, že žena organizuje svět. Snaží se ho svázat dohromady, učinit ho příjemnějším a pohodlnějším – tak, jak to chce vytvořit v bytě. Takovým způsobem vidí svět. Ale muž ne. Hrne se vpřed, nutně potřebuje ve světě změny, rychlý vývoj, dokonce i poměrně extrémní „chirurgické metody“. Ženy na to zpravidla nepřistoupí, a proto jsou lépe vybaveny k tomu, aby řídily svět.
Read more
Proč je plechovka studené Coca-Coly dostupnější než sklenice čerstvé vody? Coca-Cola je pro nás bližší, dosažitelnější a dostupnější než sklenice dobré čisté vody, protože na tom někdo vydělává.
Je to opět egoismus člověka, který podněcuje firmu k tomu, aby učinila svůj produkt všem dostupný. Za sklenici vody nemůže obdržet stejnou částku jako za plechovku Coca-Coly. Coca-Cola je propagována proto, aby na nás vydělala peníze.
Read more
Podíváme-li se na současné děti, které jsou fascinované gadgetama, často vypouštíme ze zřetele rodiče, kteří se s touto situací vyrovnávají. Rodiče se s tím nejen smiřují, ale oni sami jsou také pohlceni velmi důležitými „displejovými“ záležitostmi.
Read more
Lidské tělo se nezdokonalilo společně s technickým pokrokem, zůstalo naprosto stejné. Proto má cenu udržovat jeho spojení s přírodou, kterou opravdu potřebuje. Z toho důvodu je patrný návrat ke starým, jako by už dávno zapomenutým věcem, které se dnes opět stávají užitečnými: dřevo, sklo, přírodní kůže, kožešina, přírodní tkaniny.
Slavný profesor, spisovatel a publicista Douglas Rushkoff informoval širokou veřejnost o tom, jak nejbohatší představitelé akciového trhu plánují přežít budoucí otřesy. Když osobně hovořil s miliardáři z finanční elity, zjistil, že jsou velmi pesimističtí a „při svém bohatství a síle nevěří, že mohou ovlivnit budoucnost.“
Uplynulo přesně 50 let od doby, kdy se konal slavný rockový festival „Woodstock“, který symbolizuje éru hippies: mír a lásku, svobodné vztahy, takzvané „děti květin“.
Tu dobu si dobře pamatuji. Tehdy jsem byl student. A dokonce i v Rusku, kde existovala velmi uzavřená společnost a kde všechno podléhalo přísnému režimu, přineslo toto hnutí pocit určité svobody a naděje, že směřujeme k dobrému světu, kde se všichni budou navzájem milovat.
Bylo to velmi naivní a laskavé hnutí. Lidé se nestyděli otevřeně vyjadřovat svůj láskyplný přístup k ostatním. Vzpomínám si, jak mladí tancovali na náměstí v Petrohradě (Leningradě). V té době jsem již dokončoval studia na univerzitě a uvažoval jsem o odjezdu z Ruska do Izraele, ale tuto zvláštní atmosféru si pamatuji.
Bylo to velmi naivní, svým způsobem je však trochu naivní každá éra. Lidé se staví k životu naivně i dnes, neznají jeho cíl, přitom však trpí, bojují o přežití. Dnes lidé z naivity pláčou a tehdy se naivně smáli a radovali – to je veškerý rozdíl. Jedno i druhé je naivní, neboť nevědí, kvůli čemu žijí.
Hippies zaplnili nedostatek poznání smyslu života radostí a dnes lidé tuto prázdnotu zaplňují slzami. Co je tedy lepší? Na jedné straně je lepší se radovat než plakat, ale na druhé straně je pláč dobrý, protože člověka nakonec přivádí k hledání řešení.
Hnutí hippies je protestem mladých lidí proti společnosti založené na konkurenci, proti ochotě se uspokojit málem, je to touha po lásce, po svobodě každého jednat podle svého přání.
Mládež se chtěla vymanit ze zastaralého rámce, který byl velmi těsný, kapitalistický, spotřebitelský, uzavřený. Chtěli svobodu. Pro vládnoucí režimy bylo velmi obtížné proti nim bojovat, dokonce i v Rusku s jeho KGB, vždyť v podstatě nechtěli nikomu dělat nic špatného.
Bylo to období průniku člověka do vesmíru, kdy lidstvo začalo přemýšlet o tom, co je nad planetou Země. A byla to tehdy zvláštní atmosféra. Za ta léta ovšem čas odvedl svou práci, hippies vyrostli, oženili se, narodily se jim děti a uvědomili si, že si musí vydělávat na živobytí. Staré ideály zemřely.
Radost je dobrá, cíl stvoření však nespočívá v tom, aby se lidé prostě jen radovali, nýbrž v tom, aby dosáhli skutečného smyslu života. Lidstvu byla dána na krátký čas možnost, aby se těšilo z pociťování toho, jak je hezké se k sobě navzájem dobře chovat. Jako by dali každému drogu. Celý svět byl tímto dojmem ohromen, dokonce ani politici nejednali tak krutě a toto hnutí okamžitě nezakázali.
Svět obdržel příklad toho, jak je možné žít v míru a lásce. Bylo to, jako by přišla teplá vlna, která vystřídala studenou. Z toho se učíme, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem. Bylo to naivní, dětské rozhodnutí, ale dnešní svět potřebuje něco vážnějšího: musí si vybudovat svoje vlastní spojení. Pak to bude skutečný elixír života, ne droga.
Musíme se pozvednout na úroveň odevzdání, lásky a jednoty, ale ne jako před padesáti lety – jakoby pod vlivem drogy rozprášené shora, díky které lidé náhle začali tančit a zpívat na náměstích.
Pokud známe cíl a důvod, proč se sjednocujeme, pak tuto sílu v nás sami vytváříme a dospějeme ke stejnému pocitu. Cíl spočívá v tom, abychom společně na základě probuzení zdola mezi sebou vytvořili pouto, které nám poskytne radost. Uvnitř této radosti odhalíme velkolepý život.
Před padesáti lety nás jakoby shora trochu pozvedli, trošičku nás vytáhli z egoismu na vršek tohoto světa. A nyní takové pozvednutí musíme vyvolat sami na základě šíření vědy kabaly.
Tehdy přišla touha po spojení shora a nyní ji musíme vygenerovat zdola. Současná generace vůbec není jako „děti květin“ – je velmi cynická. A právě díky tomuto cynismu může stoupat vzhůru a vědomě se nad svůj cynismus pozvedávat.
Mezi těmito dvěma vrstvami – vnitřním, cynickým egoismem a altruismem a láskou nad ním – najdeme sami sebe v pravé podobě. „Všechny zločiny přikryje láska.“ Jsou zločiny: cynismus, sobectví a nad nimi stavíme vyšší stav pomocí Vyšší síly. A pak květiny nebudou jenom namalované a naivní, ale skutečné.
Ve středu 14. srpna byla v galerii Czech Photo Centre v Praze zahájena výstava fotografií Vladimíra Bruntona s názvem „Odhalená Kabala“.
Výstava přibližuje historii, současnost a systém učení autentické Kabaly a je výjimečná nejen svým zaměřením, ale také technikou zpracování fotografií. Fotokoláže několika snímků jsou na plátno nebo ruční papír přeneseny zvláštní fotografickou technikou pomocí přírodních sloučenin a slunečního světla. Tento „živý“ obraz pak mění svůj vzhled podle prostředí, kde je vystaven.
Vernisáže se zúčastnil v živém vysílání také zakladatel Mezinárodní akademie Kabaly a učitel autentické Kabaly profesor Michael Laitman, který odpověděl prvním návštěvníkům na nejpalčivější otázky dnešní doby.
Pokud chcete nejen vědět, ale také cítit, co je to živá Kabala, přijďte a nechte na sebe přes vystavené obrazy působit její sílu opřenou o zkušenosti těch, kteří dosáhli toho, o čem všichni sníme – „Miluj svého bližního jako sebe samého.“
Výstava potrvá do 15. 9. 2019
Pokud je celý život člověka plně naprogramován od začátku až do konce, pak proč má člověk v každém okamžiku pocit, že si sám volí svůj další krok: s kým se oženit, kde žít, co dělat? Kdyby člověk věděl, že žije jako zvíře, které je řízeno na každém kroku, nemohl by přežít a sám by ukončil svůj život. Vždyť co by mu pak v životě zůstalo – pouze hledat, jak co nejpříjemněji strávit každý okamžik a méně trpět? Jaký by měl takový život smysl a kdo by ho potřeboval?
Read more