Joe Biden, téměř novopečený americký prezident, slibuje naprosto stejně jako jeho předchůdce před čtyřmi lety, že sjednotí zemi. Ale to se mu nepodaří, i když by si to opravdu přál. Dnešní volby jsou zrcadlem a nástrojem rozkolu.
V době psaní tohoto článku v Americe stále není jasný vítěz prezidentských voleb. Ale ani v době, kdy budou oficiálně vyhlášeny konečné výsledky, stále nebude vítěze, pokud se ovšem jeho cílem nestane sjednotit národ.
Když mluvíme o tom, že egoismus je zhoubou naší generace, musíme pochopit, co to znamená. Koneckonců, kde bychom bez něho byli?
Protesty poté, co byl sťat Samuel Paty, jsou francouzskou „Labutí písní“. Paty, povoláním učitel, byl zavražděn za to, že během výuky o svobodě projevu ukazoval karikatury proroka Mohameda.
Měli jste někdy pocit, že vaše myšlenky budují nebo ničí svět kolem vás? Je to tak; jsou „mozkem“ naší touhy a tento mozek utváří svět, ve kterém žijeme.
Před koronavirem bylo běžné cestovat, chodit do restaurací a nakupovat v nákupních centrech. Přinášelo nám to uspokojení, naplňovalo to náš život smyslem. Ale koronavirus všechno změnil. Čím se bude člověk naplňovat v novém světě, do kterého dnes vstupujeme?
V průběhu historie si lidé kladli otázky o smyslu života. V abrahámovských náboženstvích se za cíl života považuje poznání Boha, služba Bohu a pokora. V buddhismu je to konec utrpení. V hinduismu dosažení nejvyšší blaženosti. Podle Konfucia – budování dokonalé společnosti analogické nebesům.
Během první karantény byl zaznamenán nárůst domácího násilí. Nyní je na řadě druhá karanténa, která se již v některých zemích zavádí. Veřejné instituce bijí na poplach.
Najednou vidíme, že se nemůžeme vymanit ze vzájemné závislosti. Sice nechceme být na nikom závislí, ale když ostatní nebudou opatrní, mohli by mě nakazit, a pokud nebudu opatrný já, mohl bych zase já nakazit je.
Nyní, když si všichni víceméně dokážeme představit, jaké to je být ve vězení, je čas přijít na to, jak se z něho natrvalo dostat.