Posts

Usměvavá deprese

Vědci identifikovali nový druh deprese, kterou nazvali „usměvavá deprese“. Člověk se usmívá a vypadá šťastně v době, kdy trpí symptomy deprese. A toto se stále více rozšiřuje.

Lidé jsou v životě zaneprázdněni, mají zaměstnání, děti, rodinu, koníčky a zároveň jsou neustále v depresi. Navenek se usmívají a uvnitř jsou v rozporu.

Zdá se, že to postihuje obrovskou část lidstva, celé masy.

Nacházíme se ve světě, ve kterém se neustále vyvíjí náš egoismus. A co nám vyhovovalo před 1000 lety, nás před 500 lety přestalo uspokojovat. A dnes – již vůbec ne.

Na počátku XX. století byl člověk šťastný, když měl něco k jídlu, co si obléci a kde spát, (platilo to pro většinu lidí), ale dnes to již ukazatelem komfortního stavu není. Egoismus roste a vyžaduje od člověka mnohem více naplnění, a dokonce i takové, o kterém člověk ještě ani neví.

Vždyť je mi špatně, něco ve mně je prázdné! Jedl jsem? Zdá se, že ano. Spal jsem? Spal. Mám kde spát? Ano. Mám co jíst? Ano. Mám oblečení? Ano. Mám práci, mám vše. Co mi chybí? Nevím.

A co člověk postrádá? Pocit naplnění, pocit štěstí. To mu chybí.

Člověk má všechno, a přesto se cítí prázdný.

„Co ti chybí? Řekni mi co. Zapíšu si to a slibuji, že ti to dám.“

„To mi nemůžeš dát. Musím se uvnitř něčím naplnit. Uvnitř mne je vnitřní prázdnota, kterou nemohu ničím naplnit – ani jídlem, pitím, ničím. Můžeš mě lechtat, nezasměji se. Nemám to – naplnění.“

Jak ho může člověk najít?

Nemůže. Protože je v něm nedostatek, pocit vnitřní prázdnoty, kterou v našem světě není možné naplnit.

Můžete ho vzít jako dítě na kolotoč, na procházky, na výlety, můžete mu promítat filmy, zůstane stejný. Bude se dívat, trošku se rozptýlí, ale přesto bude mít pocit, že je to jen únik z prázdnoty. Prázdnotu cítí, mírně se nad ní pozvedne, ale pořád ji cítí a neuteče jí.

Známý rakouský psychiatr a neurolog Viktor Frankl napsal, že základem dobrého psychického zdraví je nalezení smyslu života. Je nalezení smyslu života nezbytné?
V naší době je nalezení smyslu života nezbytné. Dříve spočíval smysl života v přežití.

Nějakou dobu jsem žil v Litvě. Lidé, kteří pamatovali sovětskou vládu, popisovali, jak to bylo vše uspořádáno.

Ráno se jde do práce, pracuje se zpravidla neustále, protože je to malinká země. Máš štěstí, když máš práci, peníze dostaneš hned ten den, můžeš koupit něco k jídlu a rodina má co jíst. Tak žila většina obyčejných, nikoliv bohatých lidí. Takovým způsobem lidé žili. Když měl člověk denní výdělek a měl čím nakrmit rodinu a sebe, byl šťastný.

Uplynulo 50 let. Může být dnes takový způsob života považován moderním člověkem za šťastný – aby ráno nevěděl, kde bude pracovat a nevěděl, zda večer bude mít jídlo pro rodinu? Ne, dnešní člověk potřebuje spoustu věcí.

Jeho egoismus se stal mnohem větším, mnohem hlubším. Musí vědět, kolik si vydělá, kdy dostane zaplaceno, co si za to koupí, kam pojede na dovolenou, kde se může pobavit, kde budou studovat jeho děti, jaký bude mít důchod, vše.

To znamená, že se o to musí postarat sám.
Potřeby člověka se natolik zvýšily (a nemůže s tím nic udělat, neboť se takto rozvinul jeho vnitřní egoismus, a není to tím, že by byl člověk rozmazlený), že dnes nemůže být šťastný, když dostane nějakou minimální část požadovaného naplnění.

Dokonce ani samotný člověk neví, co chce. Tato deprese postihuje téměř všechny třídy společnosti.

Kde je cesta z toho bludiště života?

Nevím. Ale pamatuji si, že i já jsem byl takový a že mi bylo těžko. V takovém polodepresivním stavu jsem byl během svého dětství a mládí, než jsem našel seriózní zájem o kabalu.

Nevěděl jsem, čím se naplnit, proč existuji. Bylo to vše vymyšlené proto, abych musel nést toto břemeno života? Proč? Kvůli čemu? To je nejhorší! Když ráno vstaneš a ptáš se, proč jsem se vzbudil? Proč jsem vstal?

A tyto stavy mají lidé, kteří jsou duchovně výše nebo se musí duchovně pozvednout, dokonce i kabalisté, protože se u nich projevují nové požadavky, které poté realizují, a takto stoupají po duchovních stupních k vyššímu poznání.

Ale když v sobě člověk odhalí tuto prázdnotu, která potřebuje naplnit, čím naplnit – ještě neví, pak je ve stavu, který je obecně definován jako deprese, i když to deprese není.

Pro kabalisty to není deprese, milují tyto stavy, protože již předem vědí, že je naplní, že v této prázdnotě dosáhnou pocitu Vyššího světa.

Nacházíme se v generaci, kdy lidé pociťují tuto prázdnotu, tyto požadavky, tyto obrovské touhy, ale v našem světě pro ně nemohou najít žádnou náplň. Náplň je třeba přijmout z následující úrovně.

Nehovoříme o klinické depresi, která je duševním onemocněním. Jaký je recept na štěstí nebo na to, abychom se dostali z této usměvavé deprese či sklíčenosti?

Klín se vyráží klínem. Jinak to nejde. Pro tento vnitřní požadavek prázdnoty musíme najít naplnění. A ten tkví ve smyslu života.

A lidé se v zásadě ptají právě na to. Ale i když se neptají, tato otázka v nich existuje. Je to otázka, která je trápí a bojí se si ji přiznat. Člověk se bojí přiznat sám sobě, že neví, proč žije, a to je přesně to, co mu bere energii k životu.

Proč se bojí? Protože neexistuje odpověď. A ocitne se před prázdnotou.
Prakticky mě to ničí jako rozumnou bytost, která uvažuje rozumně, ví – proč žije. Pokud si řeknu, že nevím, proč existuji, tak jsem v principu nic. A z toho je mi špatně. Lehnu si a nemůžu vstát.

Co je tedy pro člověka smyslem života?

Smyslem života je odhalit náš duchovní kořen, ve kterém existujeme věčně. Dočasně se noříme do našeho pozemského světa, abychom s jeho pomocí mohli stoupat ještě výše. Musíme poznat celý systém a být v něm účastni.

Pak člověk na sobě začne duchovně pracovat. Odhaluje Vyšší svět, systém řízení, systém vesmíru, a vidí, co musí udělat proto, aby každou minutu sám sebe pocítil jako toho, kdo realizuje obrovský plán!

Odhaluje jej všemi svými pocity, celou svou duší, pohlcuje do sebe celý vesmír, cítí se být jeho části, spolupracuje s ním. Působí na svět a svět působí na něho.

A tady začíná jeho veliká hra jako dítěte s hračkami. Zaujme ho. Samozřejmě to není snadné a není to hned, ale v zásadě, pokud již začíná chápat, že je to pro něho předurčeno, je to již velký pokrok.

Nejdůležitější je cítit se před dveřmi, stát těsně před nimi a tehdy se otevřou.

Návod, jak zachránit rodinu

88 % žen tvrdí, že nuda a rutina rozbíjejí „společnou lásku“. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že důvodem rozpadu rodiny je zejména nuda.

Read more

Najít kompromis a zachovat rodinu!

Pokud mají manžel a manželka různé zájmy a názory na život, existuje možnost zachování harmonické rodiny? Nebo je nejlepší způsob rozvod?
Read more

Komu odkázat miliardy?

Deset nejbohatších lidí světa nebude předávat celý majetek svým dětem. Takové dynastické přelévání z generace na generaci je už minulostí. Lidé si uvědomují, že to dětem nepřinese žádné štěstí.

Read more

Krize v rodinách? Možná jde o nový začátek.

Co instituce rodiny očekávat v budoucnu? Je možné ji udržet, posílit, vyvážit? Jaké těžké zkoušky ji čekají? Do jakého stavu bude muset lidstvo dospět, než si uvědomí, že je třeba začít něco dělat?

Read more

Sukot: Jak může lidstvo žít v harmonii pod jednou střechou

Pojem domova se dnes pro masy lidí po celém světě relativizuje. Každý den vede snaha o lepší příležitosti a pracovní místa mnohé k migraci na nová místa. Rekordní množství lidí prostě nemá na výběr a jsou nuceně přemístěni v důsledku války, pronásledování, zločinu nebo přírodních katastrof. Podívejme se, co nás může naučit svátek Sukot o vytváření skutečného pocitu sounáležitosti a pokojného soužití.

Nejprve se podívejme na demografii. Dle Organizace spojených národů žije odhadem 258 milionů lidí z celého světa v zemi, jež není jejich rodištěm. V posledních dvou desetiletích to je nárůst o 49 procent. Jedna třetina z nich musela uprchnout z důvodu podmínek ohrožujících život, za vidinou bezpečného útočiště, s očima upřenýma hlavně na bohaté země.

Lídři EU se neúspěšně snaží vyřešit to, co je považováno za největší uprchlickou a vysídlovací krizi naší doby. V některých evropských městech se protiimigrantské nálady rychle vystupňovaly do hlubokého sociálního napětí. Během toho se do Spojených států snažilo vstoupit odhadem přes 11 milionů nezdokumentovaných přistěhovalců, což vede k humanitární krizi podél hranice USA.

V dnešním světě je těžké najít příklady stability, stálosti a práva. Dynamika našeho globálního a vzájemně propojeného světa, kde pohyb každého jednotlivce ovlivňuje ostatní, nás neustále tlačí svou nestabilitou a nepředvídatelností. V systému vzájemného propojení jsme všichni závislí jeden na druhém. To znamená, že co není dobré pro všechny, nemůže být dobré ani pro jednotlivce.

Přirozený průběh vývoje

Migrace milionů lidí z jedné země do druhé je součástí programu vývoje přírody. Totéž platí pro měnící se globální klima, jež je další významnou příčinou přemísťování a nejistoty. Příkladem jsou devastace způsobené tajfunem Tapah v Japonsku a Mangkhut na Filipínách, nebo hurikánem Dorin na Bahamách a Florence ve Spojených státech. Hurikán Florence za sebou zanechal ničivou stopu, jež se odhaduje na škody ve výši 22 miliard dolarů a tisíce lidí vystěhovaných v důsledku nucených evakuací.

Faktem však je, že těmto úderům můžeme zabránit. Pokud bychom ještě před úderem přírody pochopili stanovený plán rozvoje přírody, mohli bychom celou lidskou rasu vést k jasnému novému horizontu.
Co tedy stojí v cestě tomu, abychom vytvořili dobrý život pro všechny lidi?

Není to nic jiného než lidské ego – touha si užívat na úkor druhých. V rámci přirozené evoluce lidstva se ego rozrostlo do groteskních rozměrů jako rakovina uvnitř systému, zatímco příroda očekává, že budeme dodržovat základní zákon rovnováhy mezi všemi jejími elementy: nehybnou, rostlinnou, živočišnou a lidskou.

Čím dříve pochopíme lekci přírody, která nás učí, tím dříve můžeme změnit náš pomíjivý a křehký život na takový, který je pozitivní, stabilní a mírový.

V bezpečí, jistotě a ve zvyku

Člověk jako každý jiný živočich usiluje o pohodlí a bezpečnost. Zajímavé je, že svátek Sukot (svátek Svatostánků) je výzvou k vystoupení z našeho pohodlného egoistického „domova“ a k vybudování nové struktury, Suky jakožto symbolu nového světa, který pro sebe můžeme vybudovat a v němž změníme naši egoistickou přirozenost na kvalitu odevzdání.

Proč je tato přestavba a přemístění důležité? Co to má s námi společného?

Jak se lidstvo vyvíjelo, snažilo se zajistit solidní budoucnost, ale smutnou realitou je, že se život stal postupem času složitějším. V minulosti se všechno zdálo jednodušší. Zdálo se, že měl život kontinuitu, pohodlí a stabilitu. Rodiče zdědili domovy a nechali je svým dětem. Lidé se ve svých profesích cítili bezpečně a měli jen málo starostí o budoucí zdroj příjmů. Přesto se však zdá, že v posledních letech všechno rychle ztratilo hodnotu.

Rodiny jsou víc a více v troskách. Všechno se zdá být předmětem změny. Obecně by se dalo říci, že se stal včerejší pohodlný domov dnešním dočasným útočištěm před bouří, která nás v něm svírá.

Jaká je jedna z nejúzkostnějších ironií naší doby? Je to tak, že v technologické éře, kdy máme dostatek zdrojů, abychom zaručili dobrý a bezpečný život pro všechny, využíváme náš rozvoj k tomu, abychom si navzájem ublížili, zapojili se do válek, konfliktů a neustálých bojů a vytvářeli atmosféru rostoucí úzkosti namísto toho, abychom ji využili ke zvýšení důvěry. Naše zlá přirozenost přemáhá naše touhy po příjemném životě.

Naše dnešní nejbezpečnější sázka je prozkoumat přírodu do hloubky a identifikovat její neotřesitelná pravidla. Pochopením trendu vývoje přírody můžeme zajistit bezbolestný a rychlý pokrok.

Znalost o vnitřním fungování systému přírody je naší jedinou oporou v měnícím se světě. Potřebujeme dosáhnout univerzální znalosti, která zahrnuje poznání přírodního systému, pochopení toho, jak to funguje a kam směřuje náš vývoj jako lidské bytosti. Když tomuto systému porozumíme, přizpůsobíme se obecnému zákonu přírody, síle, která řídí a kontroluje v realitě vše.

Od sebelásky k lásce k druhým

Vzorec, pomocí kterého můžeme začít a tuto Vyšší sílu udržet, je „milovat bližního svého jako sebe samého“. Dodržování tohoto pravidla vyžaduje opuštění ega, s nímž jsme byli stvořeni – opuštění našeho trvalého domova sebelásky a vstup do nového obydlí lásky k druhým. To je to, co učí moudrost kabaly, a to je vnitřní poselství svátku Sukot.

Milovat svého bližního jako sebe sama je prostředkem k odhalení nového domova. Na cestě od lásky k sobě samému k lásce k druhým dochází k nahrazování našeho tradičního obrazu reality novým. Naše smysly jsou obrácené, mysl a srdce mění směr zevnitř ven a je nám odhalen opačný svět. Najednou vidíme vyšší, širší svět, ve kterém se nachází program rozvoje a řízení našich životů.

Rovněž, když se nám otevřou oči a uvidíme, že jsme všichni jedno, tak přestaneme dělat chyby a postaráme se o šťastné soužití pod jednou společnou globální střechou. Šťastný Sukot!

Chcete zachránit rodinu?

88 % žen tvrdí, že nuda a rutina rozbíjejí „společnou lásku“. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že důvodem rozpadu rodiny je zejména nuda. Psychologové z Kanady zjistili opak: rodinu udržuje právě rutina, nuda a ticho v domě.
Read more

V čem tkví tajemství ženské síly?

Studie ukazují, že se ženy velmi úspěšně spojují, když se vydávají na nějakou akci, aby se cítili jistější.

Read more

Prospěch z fyzického trestání dětí

Nedávno byly publikovány výsledky výzkumu dětí a rodičů, který byl prováděn v průběhu padesáti let. Během výzkumu bylo vyslechnuto 160 tisíc příběhů dětí. Ukázalo se, že pokud rodiče děti tělesně trestají, pak se u dětí objevují problémy s duševním zdravím, stávají se agresivními a zaostávají jejich mentální schopnosti. V článku je zdůrazněno, že dnes na světě existuje 80 % rodičů, kteří ať tak či onak každopádně tělesně trestají své děti.

Read more

Rozdíly mezi muži a ženami na vedoucích pozicích

Říká se, že muži mění svět a ženy jej zlepšují. Na tom něco je, souhlasím. Jde o to, že žena organizuje svět. Snaží se ho svázat dohromady, učinit ho příjemnějším a pohodlnějším – tak, jak to chce vytvořit v bytě. Takovým způsobem vidí svět. Ale muž ne. Hrne se vpřed, nutně potřebuje ve světě změny, rychlý vývoj, dokonce i poměrně extrémní „chirurgické metody“. Ženy na to zpravidla nepřistoupí, a proto jsou lépe vybaveny k tomu, aby řídily svět.
Read more